This article is available in Czech only. For translation or more information on this topic, please contact author.

Je současný společensko-politický zájem řešení problematiky sucha a nedostatku vody oprávněný?

Daňhelka: Určitě ano. Žijeme sice zatím ve vodním blahobytu, ale v okamžiku výskytu události, která by překročila mez naší současné odolnosti vůči suchu (jež je dána především dimenzemi našich vodohospodářských a vodárenských soustav), by byly důsledky katastrofální. Proto je nutné snažit se odolnost vůči suchu dále zlepšovat.

Hubáčková: Samozřejmě ano.

Punčochář: Zájem o řešení je oprávněný a nutný. Po několika letech opakovaných vysokých letních teplot a srážkových deficitů se ukazuje, že vývoj tzv. změny klimatu je třeba brát vážně. Jen díky existujícím 49 vodárenským nádržím nedošlo k podstatným problémům se zásobováním pitnou vodou. Problémy mají jen aglomerace s lokálním vodárenským zdrojem. Podpora na prohloubení a zřízení dalších studní, kterou zavádí Státní fond životního prostředí, není vhodným řešením do budoucna. Pro naše území, z něhož veškerá voda odtéká, platí, že co nezadržíme v přehradních nádržích, to nemáme. Uplatnění tohoto principu brání část přírodovědné komunity a obrací mínění obyvatel proti přehradám, neboť (nepochopitelně) nerozlišují ochranu před suchem (zemědělským, v krajině) a před nedostatkem vody (hydrologickým suchem). Doufejme, že se díky výskytu sucha situace změní.

Tůma: Jsem velmi potěšen, že si společnost začala uvědomovat význam vody, a také to, že vodní zdroje jsou omezené. Situace je velmi vážná díky absenci srážek a vysokým teplotám. V některých významných oblastech pokles činí až 50 % dlouhodobého průměru. Sucho doprovází velký výpar a vysoká evapotranspirace. Ztráta vody z území je proto vysoká, a tak se vedle sucha zemědělského prohlubuje i sucho hydrologické – v síti vodních toků. To vše má za následek nemožnost doplnění zásob podzemních vod. Pokles hladin podzemních vod bude tedy trvalý, nápravu nelze očekávat v horizontu několika, možná desítek let.

Záruba: O tom není pochyb. Od roku 2014 sužuje naši zemi veliké sucho. V roce 2015 byl roční průměrný srážkový deficit největší od zahájení měření a i následující rok byl srážkově podprůměrný. V minulém roce jsme si mysleli a doufali, že už je tato suchá epizoda za námi. Ale to, co prožíváme nyní, sucho doprovázené extrémně vysokými teplotami, je opravdu zničující a bohužel, zdá se, že se naplňuje černý scénář opakování roku 2015. Klimatická změna byla po dlouhou dobu pro širokou veřejnost těžko uchopitelným, virtuálním pojmem – nyní však lidé začínají poznávat některé její skutečné dopady, aktuálně sucho a někde i nedostatek vody, na vlastní kůži.

 

Setkal/la jste se osobně či v blízkém okolí, že by pro Vás situace se sníženou dostupností vody byla limitující (od roku 2014)?

Daňhelka: Ne v tom smyslu, že by voda „netekla“ z kohoutku. Samozřejmě, že na chalupě došla voda „v sudu“ na zalévání, a pitnou vodu z vodovodu člověk nepoužil. Na sjíždění vody na Jizeře jsme se spíše odstrkovali. Ale se skutečným dopadem, kdy prostě voda nebyla, jsem se přímo nesetkal – zatím jsme se pohybovali v rozsahu naší odolnosti zmiňované v předchozí odpovědi.

Hubáčková: Ano, konkrétně jsme dlouhodobě řešili nedostatek ve zdrojích vody na Horňácku, který postupně narůstal, protože nové zdroje v dané oblasti prostě nejsou. U stávajících zdrojů klesala vydatnost a i kvalita pak nebyla úplně vyhovující. Ovlivňovalo to rozvoj obcí. V současné době je již vybudován nový přívodní řad pitné vody.

Punčochář: Samozřejmě, jde o zemědělce využívající závlahové systémy, pro které se odběry nejdříve omezují. Dále jde o rybnikáře, kterým voda v rybnících odparem ubývá, a rybí obsádky jsou ohroženy. Rovněž jsou to sportovní rybáři, kterým pokles průtoků ničí výskyt druhů ryb citlivých na obsah kyslíku. Proto roste tlak na „nadlepšování“ průtoků vypouštěním z přehradních nádrží, aby dobré ekologické podmínky byly zachovány, což paradoxně prosazují ochránci životního prostředí, běžně brojící proti existenci i výstavbě přehrad. Opakovaná sucha ovšem začínají ohrožovat i dostatečnost zdrojů pitné vody, a proto provozovatelé vodáren by měli včas zajistit řešení pro krizové situace.

Tůma: V rámci mého zaměstnání, lépe řečeno poslání, se s projevy nedostupnosti vody setkávám téměř denně. Množství vody a její kvalita jsou limitující pro řady oblastí. Dostupnost vody je hybnou silou celé společnosti. Málokdo si uvědomuje, jak vysoké množství vody je potřeba na produkci např. jednoho kilogramu masa, na výrobu jednoho bavlněného trička nebo na výrobu automobilu. Není tedy jenom zdrojem, základem života. Její spotřebu/potřebu je možno tedy vyčíslit i virtuálně v tzv. vodní stopě. Ta jde shrnout ve všech výrobcích na člověka a pro ČR je vyčíslena na 4 500 l/osobu/den. Nejvíce mě zasahuje, když obyvatelstvo ztrácí vodu ve studních, napojení na veřejný vodovod je neekonomické či nedohledné, místní toky a rybníky jsou vyschlé a lidé žijící v území nemají dostupnost k potřebnému množství vody v potřebné kvalitě.

Záruba: Musím se přiznat, že ne. Žiju ve velkém městě napojeném na kapacitní vodárenskou síť, tato města mají zatím vody dostatek. Stačí ale sednout do auta, a ať se vydáte prakticky jakýmkoli směrem, všude vidíte suchá pole, lesy zničené kůrovcem, vyprahlou krajinu. Nejsem si ale jistý, zda bych situaci tak vnímal, kdyby sucho nebylo součástí mé práce. Významnou roli nyní sehrávají média, která se této problematice intenzivně věnují. Je občas zajímavé vidět, kolika různými způsoby se dá jedna věta vyložit a dobré myšlenky jsou někdy překrouceny a ztraceny. Od oprávněného společenského a odborného zájmu o řešení problematiky sucha je tak po mém soudu nutné oddělit obraz mediální, který je mnohdy bohužel značně zkreslený až hysterický a neodpovídá realitě.

 

Je podle Vás dostatečná informovanost odborné i laické veřejnosti o aktuálním stavu sucha (meteorologického, zemědělského či hydrologického)?

Daňhelka: Myslím, že odborná veřejnost má informací poměrně dost. Problém je jejich přetvoření do formy přístupné široké veřejnosti. Tady se zatím nepodařilo dostat na takovou úroveň, aby lidé opravdu vodu vnímali jako zásadní otázku života společnosti.

Hubáčková: Stále si myslím, že není veřejnost dostatečně informovaná a že dlužíme občanům a široké veřejnosti více informací o tom, jak jsme na sucho připraveni, co můžeme při změnách podmínek pěstovat, jak zajistíme dostatek pitné vody, jak šetřit pitnou vodou… a vůbec, co nedostatek vody znamená. Stále ještě připouštíme činnosti, které zdroje vod přímo ohrožují, např. při povolování těžby štěrků v blízkosti vodních zdrojů neumíme ve správních řízeních pracovat s aktuálními problémy sucha a aktuálním stavem vod.

Punčochář: S narůstající délkou sucha zájem veřejnosti vzrůstá. Nedostává však jasné a správné informace, co dělat pro zmírnění následků sucha a zajištění vodních zdrojů. Hlavní proud informací směřuje ke kritice nepříznivého stavu krajiny a k posuzování sucha zemědělského, které je třeba zmírnit zvýšením objemu vody v půdě, rozčleněním zemědělských ploch, zvýšením počtu rybníků, mokřadů. K tomu se nelogicky přidává význam těchto opatření pro zajištění vodních zdrojů, což neplatí. Takto zvyšovaná odolnost krajiny proti suchu nezabezpečí vodní zdroje, neboť vztah těchto opatření k posílení vodních zdrojů je nepodstatný a odkazuji na práci VÚV TGM, v. v. i. (Vodní hospodářství/2017/6: 6–9).

Tůma: Informací kolem sucha je prezentováno mnoho, ale jak laická, tak odborná veřejnost nemá informace komplexní. Správně je už v otázce popsáno, že sucho existuje meteorologické – to je absence úhrnu srážek za určité období, dále zemědělské, které hodnotí vláhovou bilanci a dostupnost vody pro rostliny, a pak sucho hydrologické, což je pokles průtoků, hladin a zásob vody v nádržích díky suchu meteorologickému. Sucho vždy začíná suchem meteorologickým, ale ty další, které navazují, jsou závislé na ročním období, na teplotě vzduchu, ale i na větru a zejména délce trvání. Složitost těchto procesů si málokdo uvědomuje. Vlivem vysokých teplot, dlouhého počtu tropických dní, vysokého výparu, větru a evapotranspiraci může nastoupit např. extrémní sucho zemědělské bez ostatních projevů sucha. Řada vědců a odborníků se specializuje na jeden stav sucha a ten prezentuje bez zdůraznění vazeb s ostatními. Je nutné zdůraznit a výrazně odlišit, zda hovoříme o suchu krátkodobém či dlouhodobém. Jiná adaptační opatření je nutno připravovat na sucho krátkodobé, jiná na dlouhodobé sucho.

Záruba: Již nyní je možné si vyhledat potřebné informace, byť roztříštěné na různých webech. I proto jsme se rozhodli podpořit vývoj systému HAMR, aby byly veškeré informace dostupné na jednom místě. Jedná se o unikátní spolupráci mezi ČHMÚ, VÚV TGM, v. v. i., a CzechGlobem. Jsem velice rád, že se k tomu jednotlivé organizace rozhodly.

 

Epizody sucha a nedostatku ovlivňuje také změna klimatu. Vidíte v tomto kontextu i nějaká pozitiva či příležitosti?

Daňhelka: Změna klimatu je často prezentována výhradně negativně, a pokud se scénáře naplní, tak problém sucha u nás zesílí. Příležitostí pro nás je zvýšení efektivity využívání zdrojů, adaptace v zemědělství a průmyslu – ostatně adaptace měnícím se podmínkám v minulosti byla jedním z „motorů“ rozvoje technologií a metod.

Hubáčková: Při současném stavu vědy a poznání máme mnoho příležitostí využít vědeckých poznatků ke změně způsobu našeho života – k hospodaření s půdou, vodou, v lesích, se způsobem rozvoje sídel… Jak jsme ale ochotni se přizpůsobit? Většinou lidé reagují, až problém nastane, a to bývá pozdě.

Punčochář: Příležitostí je ukázat, že i přes omezené vodní zdroje ČR (vztaženo na jednoho obyvatele jsme spolu s Dánskem na 3. až 4. místě od konce v pořadí evropských států, za námi je Kypr a Malta) se historicky vodohospodářům dařilo udržet vodní blahobyt pro obyvatelstvo i hospodářství. Je třeba představit scénáře vývoje klimatu pro naše území a upozornit, že rostoucí teploty a nerovnoměrnost srážek výrazně situaci změní, takže v roce 2050–2070 lze očekávat velké problémy, neboť současný objem odběrů zřejmě nebude pokryt. Je nezbytné o posílení vodních zdrojů rozhodovat nyní (s ohledem na délku příprav a realizace přehradních nádrží, bez kterých to prostě nepůjde). Samozřejmě průběžně je nutné posilovat odolnost krajiny proti dopadům zemědělského sucha.

Tůma: Pozitiva lze těžko hledat v dopadech změny klimatu. Naši republiku velice rychle zasáhly všechny projevy očekávané změny, a to o několik desítek let dříve. Modelovány byly scénáře dopadu vývoje klimatu na řadu let dopředu, ale očekávaný vzestup teplot o několik stupňů nás zasáhl již nyní, stejně jako nerovnoměrnost rozložení srážek, vyšší větrnost. První scénáře hovořily o nerovnoměrném rozložení srážek s předpokladem, že roční úhrn zůstane přibližně zachovaný. Pokles ročního úhrnu o 30 % v některých oblastech je v posledních letech běžný, v minulém roce dokonce dosahoval v povodí nad vodním dílem Vranov 50 %. Co si málokdo uvědomuje, je skutečnost, že v kritických obdobích nebudou rozhodovat průměry, ale extrémy! Příležitost? Zajistit akumulaci vody pro překlenutí dlouhodobého sucha.

Záruba: Jako člověk konzervativních názorů a preferencí těžko hledám jakákoliv pozitiva související se změnou klimatu. S trochou nadsázky mě napadá, že se možná budeme muset více učit u jižních národů, které mají s horkým klimatem dlouhodobé zkušenosti, a zavést např. po obědě siestu a do společnosti vyrážet až po desáté večer.

 

Jaké kroky pro řešení problému je potřeba udělat v krátkodobém a dlouhodobém horizontu?

Daňhelka: Jako první je nutné vytvořit podmínky pro realizaci opatření tam, kde dosud nejsou. Jde tedy o měkká opatření legislativní, finanční a informační povahy proto, aby se dlouhodobě mohlo změnit naše hospodaření v krajině a hospodaření s vodou. Jednotlivá opatření však musí být dělána společně, protože každé přispívá k určité části problému zvyšování naší odolnosti – krajinná a technická opatření se zkrátka doplňují a nejsou vzájemnou alternativou.

Hubáčková: V krátkodobém horizontu je třeba zintenzivnit hlavně osvětu, zapracovat na změnách strategií rozvoje, podpořit změny v hospodaření v krajině, a to nejen vypsáním dotačních programů, ale systémově do výuky, vzdělávání… dále připravit změny v legislativě především v oblasti územního plánování a pozemkových úprav včetně posílení pravomocí orgánů a subjektů veřejné moci a ještě dále postupně realizovat např. nádrže k zachycení vody, mokřady, remízky, průlehy, zatravňování v místech soustředěného odtoku atp. a ozeleňování jak v krajině, tak v sídlech a změnit specifikaci pěstovaných plodin.

Punčochář: Hlavním cílem nejbližšího období je vysvětlit veřejnosti a politikům, že o budoucnosti vodních zdrojů se rozhoduje nyní. Odklady mohou být příčinou budoucích krizových situací. Zásadní je zastavit argumentaci, že přehradní nádrže jsou „posledním možným řešením“ pro zabezpečení vody, protože tzv. alternativy řeší výhradně vodu v krajině, nikoliv vodní zdroje. Opatření pro zadržení vody v krajině je třeba uplatňovat a zároveň zajistit další vodní zdroje nejen realizací nových nádrží, ale propojováním vodohospodářských soustav i zvýšením akumulace ve stávajících nádržích (např. v Novomlýnských nádržích zvýšení hladiny jen o 35 cm znamená 9 mil. m3 vody, která v povodí Dyje chybí).

Tůma: Je nezbytné si uvědomit, že vody je málo už nyní, že s ní musíme lépe hospodařit. Hospodařit znamená využívat lépe stávajících zdrojů. Podařilo se nám díky vysoké ceně vody zastavit růst spotřeby z plánovaných 300 l/osobu/den na 100 l, a to díky i omezení ztrát. Spotřebu však můžeme snížit v již zmiňované vodní stopě. Díky blahobytu nakupujeme všeho více, než spotřebujeme – skutečně potřebujeme. Od potravin, přes oblečení až např. po automobily. Sousední Slovensko, ale i Německo mají spotřebu pod 4 000 l/osobu/den. Vzorem jsou nám severské státy – svou skromností k nárokům na všechny požitky. Tím šetří nejen vodu, ale celé životní prostředí. V adaptačních opatřeních se musíme soustředit na opatření k eliminaci dlouhodobého sucha. Tu zajistí jen akumulovaná povrchová voda z období jejího nadbytku. Opatření v krajině budou eliminovat sucho krátkodobé, ale nezajistí vodu pro obyvatelstvo, dobytek, průmysl a zemědělství. I zde platí slovo lépe hospodařit – nezvyšovat výparem a odtokem ztrátu vody z území.

Záruba: Začít komplexně realizovat opatření, a to včetně těch úplně nejmenších, na kterých se může podílet každý z nás. Splachovat šedou vodou, nakupovat lokální potraviny, používat v domácnostech pouze ekologické prostředky, nezalévat, pokud je vydána výstraha na sucho… až po ta složitější, která vyžadují delší přípravu a koordinaci ze strany veřejné správy. Myslím, že v Koncepci ochrany před následky sucha pro území České republiky jsou tato opatření dobře popsána. Asi nejtěžším úkolem bude změna myšlení lidí, které je v současné době až příliš orientováno na krátkodobý zisk a efekt. Boj se suchem je běh na dlouho trať a každý ponese jeho určité náklady, nicméně nepochybuji, že jako společnost chceme dosáhnout zdravého životního prostředí, aby mohly být zdravé i naše děti.