This article is available in Czech only. For translation or more information on this topic, please contact author.

 

Pracujete jako hydrobiolog ve státním podniku Povodí Vltavy, přednášíte na Západočeské univerzitě v Plzni, jste členem mnoha národních i mezinárodních komisí a organizací, např. jste předsedou České fosforové platformy, z. s., členem Výboru České limnologické společnosti, z. s. Vaše příspěvky plní program mnoha konferencí, vypadá to, že limnologie nebyla pouze předmětem Vašeho studia. Co je na tomto oboru podle Vás tak zajímavého?

K vodě mám blízko odmalička, prostě jsem tuhle lásku dostal nějak do vínku, s tím se už nedalo nic dělat.

Voda je úžasná tím, že všechno propojuje, a to velmi dynamicky. Že „bez vody není života“, je sice hodně ohraná poučka, ale pořád to vypadá, že to chápe jen mizivé procento lidí. Jinak bychom přece nemohli v krajině s vodou hospodařit tak bídně, jak se děje. A co teprve, když tuhle poučku nepatrně rozšířím, že „bez zdravé vody není zdravého života“, či že „bez zdravého povodí není zdravé vody“! To už doopravdy nechápe skoro vůbec nikdo. Jinak bychom přece nemohli v diskusích třeba o obsahu pesticidů ve vodách nebo o obsahu různých mikrokontaminant (nebo dokonce i živin!) v komunálních odpadních vodách neustále narážet na argumenty „To je moc drahé!“ Protože co je vlastně drahé oproti ceně Života?

Jste člověk s velkým přehledem a zkušenostmi, skvělý řečník a neskutečně dobře umíte dávat věci do souvislostí, proto si neodpustím otázku, v čem podle Vás tkví ten největší problém současného vodního hospodářství?

Zásadní problém je, že když už si položíme takovouto důležitou otázku, je vždycky směrovaná k něčemu konkrétnímu: k vodě, zemědělství, ovzduší, biodiverzitě, srážkám, oceánům, motýlům. A v takto zúženém rámci tu otázku nemůžeme dobře zodpovědět. Je nezbytné z rámce otázky uniknout a říci, že největším problémem vodního hospodářství je celkové narušení poměrů na Zemi.

Příkladem takové chyby rozdělování problematiky na víc témat, která pak ale nelze dobře řešit, je sucho. Aby se v tom řešitelé vyznali, rozdělí si problematiku na sucho hydrologické a sucho zemědělské, případně na další. A pak se hydrologickým suchem začnou zabývat tradiční vodaři, kteří to bez přehrad prostě řešit nedokážou, a zemědělským suchem zemědělci, kteří ho rádi řeší požadavky na kompenzace ztrát a požadavky na vodu pro závlahy. To je výborné prostředí na vynaložení obrovských finančních prostředků, aniž bychom se dostali k řešení příčin.

Tím jsem se dostal k dalšímu zásadnímu problému vodního hospodářství, ale vlastně obecně naší lidské činnosti. Milujeme řešení následků a nikoli příčin.

Velkou část svého profesního života jste věnoval rybníkům, a to hlavně kvalitě vody v nich. Ačkoliv již poměrně dobře známe probíhající procesy v rybnících, máme potřebné technologie, stále se nedaří kvalitu vody v těchto ekosystémech zlepšit, nebo se pletu?

Ne, nepletete. Je to tak. Na vině je spousta faktorů. Od řádového zintenzivnění hospodaření na rybnících po druhé světové válce, přes obecné změny hospodaření v krajině až po vliv odpadních vod z měst a obcí. Když se na ten výčet podíváme, skoro by se zdálo, že většinu faktorů bychom dokázali z větší části napravit. Bohužel v zásadě nic už nejde „vrátit do původního stavu“. Proces ničení našeho prostředí vidím jako stroj, jehož ozubená kola pracují pouze směrem dopředu.

V případě rybníků nám hodně vadí například rozšíření invazních druhů. Jeden z nejdůležitějších invazních organismů jsou sinice, které jsme si celosvětově svědomitě napěstovali na sloučeninách fosforu vypouštěných do vod. Právě sinice nám dnes nedovolují snadno zlepšit kvalitu vody nejen v rybnících, ale ani v přehradních nádržích. Jsou totiž velmi šikovné. Dnes už prostě nestačí „jen“ snížit vstup fosforu do rybníka či snížit rybí obsádku.

 

Rybníky jsou často zmiňovány jako jedna z možností zvýšení retence vody v krajině. Jaký názor na budování či obnovu rybníků máte Vy?

Já mám rybníky rád. Myslím, že krajině dokážou velmi mnoho přinést. Nejedná se jen o zadržení povrchové vody, ale ve většině případů i o retenci podzemní vody. Důležitý je jistě i příznivý vliv na mikroklima, biodiverzitu,… Takže za mě rybníky ano, ALE – rybníky mají význam především v kontextu se sérií dalších změn ve prospěch retence vody v krajině. Samotný rybník situaci obvykle nevytrhne. Zejména pokud se například v povodí hospodaří erozně rizikovým způsobem nebo pokud není vyřešeno čištění odpadních vod. Pak si novým rybníkem jen vytvoříme další problémy do budoucna. Obávám se, že podpora budování rybníků, by mohla vyvolat klamný dojem, že jsme sucho konečně opravdu začali řešit. To by bylo špatně, protože bez změn komplexních se jedná pouze o další „hru na řešení“.

Jste zakladatelem České fosforové platformy, co Vás vedlo k tomuto kroku?

Dlouhá léta jsem bojoval za důležitost fosforu. Většina tohoto úsilí byla dost marná. Teď to vypadá, že už je fosfor konečně chápán s odpovídající vážností, ale není tomu tak. Jedním z mnoha důkazů může být z mého pohledu trapná tahanice o zpřísnění emisních standardů pro fosfor v rámci novelizace nařízení vlády č. 401/2015. Zpřísnění neprošlo doteď. O recyklaci fosforu z odpadních vod, na které pracují vyspělé státy světa, se u nás ještě ani vážněji nemluví.

To je ovšem jen úzká výseč problematiky fosforu. Fosfor je také surovinou, která rychle dochází a během cca 150 let také dojde. Hospodaření s fosforem se týká velmi zásadně zemědělského hospodaření a třeba také nakládání s potravinami. Chtěli jsme proto založit jakousi platformu pro sdílení informací pro aktivní podporu úvah, kudy na fosfor chytře.

Je velice těžké bojovat v této zemi za životní prostředí, kde berete energii ke své práci? Poslední roky vidíme i cítíme dopady klimatické změny, adaptace si vyžaduje okamžitou a rychlou změnu a já mám často pocit, že lidstvo není takové změny schopno. Jak to vidíte Vy, patříte mezi optimisty či spíše pesimisty?

S dostatkem energie jsem se už asi narodil a asi také s optimismem. Ten si zachovávat je stále náročnější, protože zřejmě bez zásadního průšvihu pro naši civilizaci vývoj k lepšímu obrátit nedokážeme. Mě tohle samozřejmě mrzí. Také je demotivující sledovat výroky a skutky nejen politiků a velké části občanů, kterým vůbec nedochází, o co se vlastně hraje, ale také tvrzení některých úzce zaměřených odborníků neschopných vidět problematiku jako celek. Mým cílem není spasit svět, protože jednak to nejde a jednak je to podle dr. Honzáka i nejlepší cesta k vyhoření. Snažím se dělat maximum, co já sám mohu, a když se mi to daří, mám dobrý pocit.

Patříte k přednášejícím, kteří měli prezentaci na každém ročníku konference Rybníky, dalo by se říct, že jste „tváří“ této konference. Po volbách jste se stal i předsedou Komise životního prostředí města Plzně, proto bych se Vás ráda zeptala, můžeme se na Vás těšit i v letošním roce?

Ano, aktivit mám spoustu, tak si nejsem jist, jestli se mi podaří připravit něco nového zajímavého. Ale účast rozhodně nevynechám.