Vodní stopa byla představena v roce 2002 [1] a rychle se stala populárním nástrojem pro hodnocení antropogenních vlivů spojených s lidskou činností. Základním metodickým dokumentem, který popisuje metodologii vodní stopy, je Water Footprint Assessment Manual z roku 2011 [2]. Vodní stopa se skládá ze tří složek, podle zdroje a typu užívání vody:
1) modrá vodní stopa reprezentuje spotřebu vody z vodních zdrojů, tj. odebranou z řek, jezer a vodonosných vrstev,
2) zelená vodní stopa reprezentuje spotřebu vody, která pochází ze srážek a je uložena na povrchu půdy nebo rostlin či jako půdní vlhkost, a je spotřebována zejména evapotranspirací,
3) šedá vodní stopa reprezentuje množství vody potřebné k asimilaci antropogenního znečištění na základě přirozené koncentrace pozadí a stávajících environmentálních norem kvality vody.
Šedá vodní stopa se počítá tak, že množství vypouštěné znečišťující látky L [hmotnost/čas] se vydělí tzv. asimilační kapacitou přijímacího vodního útvaru, tj. rozdílem mezi normou kvality okolní vody pro znečišťující látku (maximální přijatelnou koncentrací) Cmax [hmotnost/objem] a přirozenou koncentrací znečišťující látky v přijímajícím vodním útvaru Cnat [hmotnost/objem]. Šedá vodní stopa tak není vázána na množství vody v přijímacím vodním útvaru, ale jde o teoretické množství vody, které je potřeba k „naředění“ znečištění vypouštěného v odpadních vodách. Jinými slovy, šedá vodní stopa je součtem objemu znečištěných odpadních vod vypouštěných do vodního toku a dodatečného množství vody, jež je potřeba k naředění znečišťující látky na přijatelnou koncentraci v toku [3]. Je s podivem, že přesto řada autorů do šedé vodní stopy nezahrnuje vypouštěné množství odpadních vod, což lze považovat za chybu [4]. Za stejnou chybu lze ale označit i případy, kdy je do šedé vodní stopy zahrnována jen odpadní voda (žel i takové případy se najdou a úmyslně zde necitujeme tato díla).
Při představení konceptu vodní stopy v roce 2002 byla uvedena jen modrá a zelená vodní stopa. Šedá vodní stopa se stala jeho součástí až o několik let později. Přesto se setkáváme s případy, kdy je u definice šedé vodní stopy citován dokument, který její definici neobsahuje, někdy se dokonce o šedé vodní stopě ani nezmiňuje. Správnost referencí je přitom jedním z pilířů vědeckého publikování, protože dobře zpracovaný argument je založen na existujících vědeckých poznatcích v dané oblasti, je doložen důležitými předpoklady, technickými informacemi a názory s přesnou identifikací, tj. citováním zdrojového materiálu [5].
Otázka znečištění vody v kontextu vodní stopy byla poprvé řešena ve studii vodní stopy bavlny z roku 2005 [6], která byla následně publikována formou článku v časopise Ecological Economics v roce 2006 [7]. Studie z roku 2005 [6] ani navazující článek [7] neobsahují pojem šedé vodní stopy, ale myšlenku, že dopad znečištění vody lze vyjádřit přepočtem objemu emitovaných chemických látek na objem ředění potřebný k asimilaci znečištění. Pojem šedá vodní stopa se objevuje až o rok později, tj. v roce 2007, v článku autorů Hoekstry a Chapagaina [8]. Podle informací připojených k článku [8] byl revidovaný rukopis tohoto článku předán redakci v únoru 2007. To je vcelku zajímavý fakt, protože jak Water Footprint Assessment Manual [2, s. 31], tak i sám Hoekstra [9] uvádí, že všechny tři složky vodní stopy byly v jednom uceleném rámci představeny až v knize z roku 2008 [10]. Pravděpodobně je tomu tak proto, že kniha umožňuje podstatně detailnější popis vazeb mezi jednotlivými složkami vodní stopy. Metodické otázky šedé vodní stopy pak byly rozpracovány pracovní skupinou Water Footprint Network, jejíž práce vyústila v řadu zpřesnění, včetně zohlednění kvality odebírané vody, a víceúrovňový přístup, aby bylo možné rozlišit různou podrobnost při posuzování šedé vodní stopy difúzního znečištění. Práce této skupiny se promítly do Water Footprint Assessment Manual [2].
V souvislosti s šedou vodní stopou je třeba zmínit ještě dva důležité dokumenty. Předchůdcem Water Footprint Assessment Manual [2] byl v roce 2009 vydaný pracovní „živý“ report s názvem Water Footprint Manual: State of the Art 2009 [11]. Ačkoli tento dokument předpokládal každoroční aktualizaci, již zmíněný Water Footprint Assessment Manual [2] následoval až v roce 2011 a další aktualizace už neproběhly.
Water Footprint Assessment Manual [2] doporučuje (na základě výše zmíněných výstupů pracovní skupiny) třístupňový přístup k odhadu zátěže difúzního znečištění vstupujícího do vodního útvaru. V roce 2013 vydala Water Footprint Network, která zaštiťuje vývoj metodiky vodní stopy, metodickou příručku k používání 1. stupně k odhadu zátěže difúzního znečištění vstupujícího do vodního útvaru [12].
Ať tak či onak, původ myšlenky šedé vodní stopy je v literatuře dobře zdokumentovaný. Není proto žádný důvod ve vztahu k definici šedé vodní stopy citovat jiné články než ty, jež se šedou vodní stopou zabývaly první [6–8, 10]. Pochopitelnou alternativou k těmto článkům je Water Footprint Assessment Manual [2], který je základním metodickým rámcem celé metodologie vodní stopy, případně navazující metodika pro aplikace Tier 1 [12].
