V dubnu letošního roku se konal v Bruselu mezinárodní workshop zaměřený na posuzování významnosti nepříznivých vlivů plánovaných opatření na užívání nebo širší prostředí silně ovlivněných a umělých vodních útvarů1. Tato problematika souvisí s implementací Rámcové směrnice o vodách 2000/60/ES a harmonizací úrovně dobrého ekologického potenciálu mezi členskými státy EU. Setkání bylo organizováno pracovníky evropské komise, členy Ad Hoc Task Group HYMO a hydromorfologickým týmem pod pracovní skupinou ECOSTAT. Workshopu se účastnilo téměř 50 zástupců členských států EU a EHP a přinesl řadu podnětů pro uchopení této problematiky v podmínkách České republiky.

Přehrada  Rhodopes Mountain v Bulharsku

SAEoU v procesu implementace Rámcové směrnice o vodách

Pojem „významné nepříznivé vlivy na užívání nebo širší prostředí“ (Significant Adverse Effects on Use or the Wider Environment – SAEoU) se v procesu implementace Rámcové směrnice o vodách 2000/60/ES (RSV) objevuje na dvou místech:

  1. při vymezení umělých (AWB) nebo silně ovlivněných vodních útvarů (HMWB) podle článku 4.3 a): Členské státy mohou vymezit útvar povrchové vody jako umělý nebo silně ovlivněný, pokud by změny hydromorfologických vlastností, které by byly nutné k dosažení dobrého ekologického stavu tohoto útvaru, měly výrazně nepříznivé účinky na širší okolí nebo užívání vodního útvaru;
  2. v procesu nastavení maximálního ekologického potenciálu (MEP) pro umělé a silně ovlivněné vodní útvary – maximální ekologický potenciál je definován jako stav vodního útvaru po provedení všech zmírňujících opatření, která nezpůsobují významné nepříznivé ovlivnění užívání nebo širšího okolí daného HMWB nebo AWB. Dobrý ekologický potenciál (GEP), který je cílovým stavem pro všechny silně ovlivněné a umělé vodní útvary, je definován jako takový stav vodního útvaru, kdy jsou biologická společenstva jen mírně odlišná od útvaru v maximálním ekologickém potenciálu. Podrobně je problematika silně ovlivněných a umělých vodních útvarů popsána ve směrném dokumentu WFD CIS Guidance Document No. 4 Identification and Designation of Heavily Modified and Artificial Water Bodies.

Protože nastavení úrovně GEP je v současnosti předmětem harmonizace mezi členskými státy, dostalo se související hodnocení SAEoU do popředí zájmu.

Východiska a cíle workshopu

Potřebu metodického návodu pro hodnocení SAEoU nebo alespoň sdílení příkladů dobré praxe dokládají výsledky reportingu a komunikací mezi členskými státy.

V prvním cyklu plánování uváděla pouze polovina národních plánů povodí popis definice SAEoU jako součást vymezení HMWB. U zbývající poloviny plánů tento popis zcela chyběl, nebo byl nejasný. Hodnocení významnosti vlivu plánovaných opatření na užívání nebo širší prostředí bylo hodnoceno většinou expertním odhadem. Pouze v několika případech plány uváděly konkrétní limity pro významnost ovlivnění užívání. Většinou však byla použita kvantitativní a nikoliv kvalitativní kritéria. Výsledek hodnocení byl často vágní a neprůhledný a nebylo možné srovnání mezi členskými státy.

Nedávno zveřejněná studie o zmírňujících opatřeních pro dosažení GEP v případě vodních nádrží zaměřených na hydroenergetiku ukázala, že jen několik členských států má nastavena kritéria pro určení SAEoU pro tento typ užívání.

Jedním z výsledků CIS workshopu k nastavení GEP v případě hydroenergeticky využívaných vodních nádrží bylo poznání, že mezi členskými státy panují velké rozdíly v limitech pro významnost SAEoU a většina zemí nemá pro stanovení SAEoU standardizovanou metodiku.

Cílem zde popisovaného workshopu byla výměna praktických zkušeností z posuzování SAEoU při vymezování HMWB a stanovení GEP v jednotlivých členských státech. Diskuse byly dále zaměřeny na vyjasnění otázek, které souvisí se stanovením SAEoU. Současně mají vzniknout ze závěrů workshopu podklady pro dodatek k směrnému dokumentu CIS Guidance č. 4.

Příklady za zahraničí

Protože problematika SAEoU není ve většině členských států nijak pevně uchopena, významnou roli na workshopu hrál přenos zkušeností, prezentace řešení a příklady z jednotlivých států. Workshop se zabýval tematikou SAEoU ve čtyřech nejčastějších typech užívání HMWB: vodní nádrže (převážně určené pro hydroenergetiku), protipovodňová ochrana, zemědělské odvodnění a plavba. Podle těchto témat byly též rozdělené diskusní skupiny.

V případě hydroenergetických soustav patřili mezi nejaktivnější zástupci skandinávských států a Rakouska. Účastníci workshopu pocházeli většinou ze státních institucí pracujících v resortu životního prostředí a energetiky. Například norské zkušenosti přednesli v jedné z úvodních prezentací společně T. S. Pedersen z norského Ministerstva klimatu a životního prostředí a H. Hamnaberg z Ministerstva ropného a energetického průmyslu.

V Norsku, pro které je hydroenergetika hlavním zdrojem elektřiny, vyrábějí hydroenergetické soustavy ročně kolem 130 TWh elektrické energie (to je přibližně 1,5 násobek celkové výroby elektřiny v ČR). Výroba podléhá výkyvům podle přírodních podmínek jednotlivých let, meziroční rozdíly dosahují až 60 TWh. Vodní nádrže využívané k hydroenergetice jsou tomuto účelu plně podřízeny. Hloubka vody v těchto nádržích kolísá v průběhu roku o desítky procent. Nejpočetnější jsou v Norsku malé vodní elektrárny s výkonem do 10 MW (přes 80 %), které však dohromady zajišťují méně než 10 % hydroenergetické produkce. Naopak asi 5 % vodních elektráren jsou velké zdroje s výkonem nad 100 MW, které vyrábějí přes 60 % elektrické energie pocházející z vodních zdrojů.

Vodní elektrárna Hunderfossen v Norsku

Hlavním právním nástrojem pro zlepšení podmínek pro vodní ekosystémy ovlivněné hydroenergetikou jsou v Norsku revize podmínek provozování hydroelektráren. To zahrnuje změny manipulačního řádu a udělování licencí k provozu podle standardních právních předpisů a podmínek daných předpisy na ochranu přírody. V plánovacím období 2016–2021 je asi u čtvrtiny vodních elektráren navržena změna podmínek k provozu. Součástí je též revize licencí starých vodních elektráren. Hlavní prioritou ochrany přírody na energeticky využívaných tocích je udržení rybích populací. Dílčími tématy jsou ochrana ohrožených druhů, jako např. perlorodky říční, zachování krajinného rázu a rekreačního využití vodních útvarů.

Poměrně jednoduchým způsobem stanovení SAEoU byla dotazníková akce provedená v roce 2011. Ředitelství hydroenergetických podniků byla dotázána, jaké omezení výkonu hydroelektráren považují za přijatelné ve snaze dosáhnout dostatečného průtoku v ovlivněných vodních tocích („environmental flow“). Výsledkem je seznam prioritních opatření, která mají relativně malý vliv na užívání a poskytují významné zlepšení hydromorfologických podmínek v korytě. V praxi to představuje 387 prioritních vodních útvarů, na kterých jsou plánována opatření zmírňující vlivy hydroenergetiky. Tato opatření způsobí roční ztrátu 1,1–1,7 TWh elektrické energie, což odpovídá přibližně 1–1,5 % celkové roční elektrické produkce vodních elektráren. Výsledky jsou shrnuty do národní metodiky, nicméně v konkrétních případech bylo třeba posoudit místní podmínky, podle autorů prezentace neexistuje univerzální řešení. Z norské zkušenosti vyplývá, že nastavení SAEoU je potřeba provést na národní úrovni, kde do koncepčního rozhodování mohou zasahovat i politická zadání.

Tabulka 1. Kategorizace možných typů ovlivnění provozování plavby na HMWB/AWB a příklady opatření, které je působí; návrh podle prezentace Jan Brooke z Velké Británie je praktickým přístupem, který může být použit i v případě jiných typů užívání

Podobné stanovisko přednesl i zástupce EURELECTRIC (J. Muotka) v tom smyslu, že je třeba posuzovat konkrétní případy jednotlivých HMWB. Ve své prezentaci klasifikoval různé typy ovlivnění výroby elektrické energie a různé úrovně nepříznivého ovlivnění tohoto typu užívání. Hydroelektrárny mohou být ovlivněny zejména třemi způsoby:

  1. snížení celkové výroby,
  2. omezení flexibility (možnost špičkování podle aktuálních potřeb a cen elektřiny),
  3. snížení akumulační kapacity nádrže.

Autor ve své prezentaci navrhl systém klasifikace užitků hydroenergetiky s rozdílným časovým horizontem:

  1. sezonní zabezpečení dodávek elektřiny v obdobích vysoké spotřeby (měsíce),
  2. krátkodobá vysoká spotřeba elektrické energie (1–2 dny během roku),
  3. dodávky elektřiny v období nízkého výkonu větrných a solárních elektráren (den–týdny),
  4. plánování výroby elektřiny podle spotřeby (den–týden),
  5. zajištění rovnováhy spotřeby a výroby elektřiny v rámci dne (den),
  6. stabilizace přenosové soustavy (vteřiny–hodina).

Pokud vodní energie hraje zásadní roli v některé z výše uvedených kategorií, jakékoli zhoršení užívání může být považováno za významný nepříznivý vliv. Energetické strategie jednotlivých států EU se sice liší, ale při hodnocení zmírňujících opatření by každý měl ve svých plánech uvažovat tyto jednotlivé užitky.

Jako příklad přínosného výzkumu na téma SAEoU zmínil rakouský projekt Sustainable River Management (SuREmMa), který řešil efektivitu zmírňujících opatření pro hydroenergetické špičkování a jejich efekt na obchod, energetický systém a ekonomiku. Problematiku nepříznivého ovlivnění flexibility jako důležitého parametru výroby elektřiny dokumentoval autor na případu finské soustavy hydroelektráren na řece Oulujoki (Qa = 250 m3/s). Zvýšení minimálního průtoku z 50 m3/s na 75 m3/s by zde znamenalo ztrátu 50 % flexibility ve výrobě elektřiny. Tato elektrárenská soustava přitom tvoří asi 30 % flexibilní kapacity hydroelektráren ve Finsku.

Další prezentaci přednesl Sebastian Döbbelt-Grüne. Zabývala se německými vodními útvary, jejichž hydromorfologický stav je silně ovlivněn ochranou před povodněmi. Silně ovlivněné vodní útvary tvoří v Německu asi polovinu všech vodních útvarů tekoucích vod. Pro HMWB byla sestavena „typologie“ podle typu vodního toku a způsobu užívání. Pro jednotlivé typy byl navržen seznam možných zmírňujících opatření a k nim přiřazeno hodnocení praktické technické proveditelnosti, která již zahrnovala posouzení úrovně nepříznivého ovlivnění protipovodňové ochrany. Hodnocení vycházelo ze zkušeností s prováděním opatření na vodních tocích a se znalostí příčin, které v určitém typu prostředí brání realizaci navržených opatření (např. nemožnost výkupu pozemků, nedostatek prostoru v nivě…). Přes tento koncepční přístup dospěli autoři k shrnutí, že pro HMWB užívaných pro protipovodňovou ochranu nelze stanovit jednoznačné kvantitativní limity SAEoU. Spíše je třeba posuzovat funkční, kvalitativní kritéria. Hodnocení SAEoU je specifické pro různé typy užívání HMWB a obvykle se liší v různých prostorových měřítkách (místní, národní, mezinárodní).

Přehrada vodní elektrárny a zavlažování

Marc van den Berg popsal stav řešení problematiky SAEoU v Nizozemí. Jako modelový příklad uvedl situaci hráze v zátoce Haringvliet, která se nachází v deltě Rýna. Funkcí hráze je ochrana před záplavami při přílivových extrémech a akumulaci sladké vody. Pro rybí společenstva představuje hráz migrační bariéru oddělující říční deltu od Severního moře. Navržená opatření by hráz migračně zprůchodnila, umožnila částečně slapové jevy, ale vyžadovala by zajištění náhradního zdroje sladké vody s odhadovanými náklady 75 mil. EUR. Odhadovaný vliv opatření na rybí obsádku představuje zlepšení o 0,2 EQR, tedy o jednu třídu standardního pětistupňového hodnocení. Prosazení realizace opatření bylo zcela politickým rozhodnutím, diskuse probíhala s různými výsledky 20 let. V roce 2018 by mělo konečně dojít ke zprůchodnění hráze.

V Nizozemí jsou ve velké míře budovány rybí přechody a místně jsou prováděna opatření pro zvýšení stanovištní diverzity vodních toků. Zda mohou tato opatření způsobit SAEoU, závisí na jejich rozsahu. Hranici významného ovlivnění užívání však nelze stanovit obecně. V Nizozemí jsou SAEoU posuzovány pro konkrétní případy jako výsledek diskuse odborníků, zainteresovaných subjektů, místních samospráv a státních institucí.

Katarina Vartia ze Švédska ve své prezentaci popisovala přístupy ke sladění národních environmentálních cílů pro zemědělství a vodní hospodářství. Oba sektory se navzájem ovlivňují, do řešení vstupují národní politické cíle, jako je např. snaha o zvýšení zemědělské produkce a mezinárodní závazky. Z prezentace vyplynulo, že ve Švédsku není uplatňována žádná stanovená metoda hodnocení SAEoU. Tato problematika je řešena v konkrétních případech jednáním mezi zainteresovanými subjekty.

Jan Brooke představila problematiku významných nepříznivých vlivů na vnitrozemskou plavbu v Anglii. Síť upravených řek a umělých kanálů v Anglii a Walesu je velmi hustá. Dnes jsou vodní cesty využívány především k rekreační plavbě, i když existují i některé krátké úseky komerčně využívané pro dopravu nákladu. Význam rekreační plavby spočívá nejen v lepší kvalitě života rekreantů, ale také v navazujících službách, pracovních místech a provozované infrastruktuře, které jsou lokálně ekonomicky významné. V prezentaci byly představeny kategorie opatření k dosažení GEP, která jsou na splavných tocích používána. Jde například o náhradu tvrdého opevnění břehů přírodě blízkými variantami, ochranu a obnovu historických akvatických stanovišť, podporu členitosti břehové čáry a morfologické rozmanitosti koryta, revitalizace umožňující přirozené procesy v korytě, výstavbu rybích přechodů, změny manipulace a technických parametrů zdymadel a jezů, změny lodního provozu a úpravy plavidel. K dalším typům opatření patří změny strategie prohrábek a jejich vlivu na tvorbu zákalu, obnovu splaveninového režimu, údržbu vegetace a omezování invazních druhů. Následně byly přehledně popsány typy ovlivnění plavby, které mohou být realizací opatření způsobeny. Jde zejména o omezení nebo zákaz plavby, omezení bezpečnosti plavby, změna hydromorfologických procesů, rozpor se zákonnými povinnostmi nebo schválenými plány a cíli, zdroj znečištění nebo mobilizace starých kontaminací. Výsledným návrhem po zapracování podnětů z diskuse je kategorizace možných typů ovlivnění plavby do několika tříd. K těmto kategoriím vlivu byly doplněny příklady opatření, které je působí (tabulka 1). Tato semikvantitativní škála významnosti ovlivnění je pravděpodobně nejpraktičtějším přístupem a může být použita i v ostatních případech užívání.

Silně ovlivněné vodní útvary bývají vymezeny na tocích, které mají více typů užívání. Ve své prezentaci paní Brooke poukázala na běžné případy, kdy opatření navržená pro zmírnění vlivu jednoho typu užívání mají negativní efekt na jiný typ užívání daného vodního útvaru. Příkladem může být odsazení podélných hrází jako opatření zmírňující dopad protipovodňové ochrany. Toto opatření se projeví vyšším zanášením koryta jako výsledek snížených rychlostí proudění při povodních. Je-li toto koryto zároveň využíváno pro plavbu, může toto jinak prospěšné opatření představovat významný nepříznivý vliv na její provozování.

 

Dunaj Hundersingen – revitalizace nesplavného Dunaje v Bádensku-Württembersku mezi sídly Binzwangen a Hundersingen, asi 60 km nad Ulmem; dřívější technická úprava nevyhovovala ekologicky rychlým prováděním povodní a zbytečným odvodňováním nivy vlivem hlubokého koryta – revitalizováno v roce 2012 (autor: Ing. Tomáš Just)

Vlivy opatření na „širší prostředí“

Zvláštním případem jsou nepříznivé vlivy opatření na „širší prostředí“. Tento pojem zahrnuje přírodní prostředí i životní prostor člověka včetně archeologických, kulturních, krajinných a geomorfologických památek a hodnot.

Příklady hodnocení vlivu opatření na širší prostředí popsal Michael Wann ze skotské agentury na ochranu přírody. Ve Velké Británii je vymezeno 240 HMWB z důvodu „širšího prostředí“. Asi padesát HMWB v Anglii uvádí „širší prostředí“ dokonce jako jediný důvod, nemají tedy žádné jiné uznatelné užívání. Ve Skotsku jsou časté vodní nádrže, které jsou vedle své původní funkce zároveň zahrnuty v soustavě NATURA, a to zejména kvůli populacím vodních ptáků.

Smyslem „významného nepříznivého vlivu na širší prostředí“ je zásada, aby opatření pro dosažení GEP ve vodním útvaru nezpůsobovala zhoršení (životního) prostředí jinde. Příkladem mohou být právě území chráněná z důvodu výskytu ohrožených organismů nacházejících se na silně ovlivněných nebo umělých vodních útvarech.

Výsledky práce v diskusních skupinách

Nejpočetněji zastoupenou diskusní skupinou byla tzv. „water storage“, která se zabývala vlivem opatření na hydroenergetické využití vodních nádrží. Zdá se, že v této skupině užívání je stanovení SAEoU nejtěžší, protože do posouzení vstupuje řada technických, ekonomických i politických faktorů výroby, akumulace a regulace dodávek elektrické energie. Příkladem je tzv. špičkování, které je vnímáno jako nejvýznamnější vlastnost hydroenergetiky, protože umožňuje rychlé vyrovnávání výroby a spotřeby elektrické energie. Tato regulační funkce je nezbytná pro stabilitu elektrické přenosové soustavy a nelze ji nahradit regulací jiných zdrojů elektrické energie. Lokální význam vodní energie je jiný než národní a mezinárodní. Orientace výroby na fotovoltaické a větrné zdroje (např. v Německu) vyžaduje zvyšování regulační kapacity hydroelektráren (např. v Norsku). Vodní energie jako obnovitelný zdroj je významná i z důvodu omezování emisí CO2, jehož limity jsou nastaveny mezinárodními dohodami. Omezení výkonu hydroelektráren a jejich nahrazení fosilními zdroji energie by zvýšilo emise CO2 a mohlo by být považováno za významný nepříznivý vliv na širší prostředí.

Navzdory těmto skutečnostem, které komplikují definování SAEoU v obecném a často i v konkrétním případě, padlo v diskusi několik zajímavých čísel. Některé členské státy mají stanovenou hranici významnosti SAEoU. Ve Skotsku je možné provést taková opatření pro dosažení GEP, která dohromady sníží roční národní produkci hydroenergetiky až o 2 %. V Rakousku je tento limit přibližně 3 %, ve Švédsku 2,3 %. V Rumunsku je akceptovatelné snížení produkce u jedné hydroelektrárny o 2 % a o 5 % v případě hydroenergetických soustav. Podle sdělení zástupců Rakouska může snížení výroby elektrické energie v případě jednotlivých hydroelektráren představovat až nižší desítky procent. Tento princip je pravděpodobně aplikován zejména na malých vodních elektrárnách, jejichž příspěvek k celkové produkci je malý, ale v rámci vodních útvarů představují často zásadní vliv. Pro omezení regulační funkce vodních elektráren pravděpodobně nebude možné stanovit žádný obecný limit, protože toto využití je závislé na místních podmínkách a parametrech konkrétní hydroelektrárny. Regulační funkce je zároveň nejcennějším užitkem, který z vodní energetiky plyne. Pravděpodobně žádné omezení není akceptovatelné v případě vlivu opatření na zabezpečení dodávek elektrické energie na národní úrovni.

Revitalizace úseku dolní trati hraniční řeky mezi Bavorskem a Bádenskem-Württemberskem; revitalizační aktivity začaly kolem roku 2010, zde zobrazena dokončená etapa 2014 (autor: Ing. Tomáš Just)

Diskuse též probíhaly ve skupinách zaměřených na užívání typu protipovodňová ochrana, zemědělské odvodnění a plavba. Jednotlivé diskusní skupiny připravily strukturované závěry svých jednání. Většinou byly podrobně specifikovány jednotlivé typy nepříznivého ovlivnění užívání, avšak bylo konstatováno, že stanovení hranice SAEoU je obtížné. Posouzení je závislé na konkrétních podmínkách, liší se na lokální, místní a národní úrovni. Komplikují jej další užívání, protože málokterý silně ovlivněný vodní útvar má jediný účel. Hranice SAEoU je též závislá na politickém rozhodnutí (např. akceptovatelné finanční ztráty, míra povodňového rizika, cíle na snížení emisí skleníkových plynů…). Nicméně souhrny pracovních skupin obsahují výčet okolností, které je třeba vzít při hodnocení SAEoU v úvahu, a jsou tak dobrým podkladem pro koncepční postup. Prezentace jednotlivých pracovních skupin jsou uloženy na portálu CIRCABC (https://circabc.europa.eu) pod následující navigací:

  • European Commission > Environment > WFD CIRCA… zde v položce Library pokračovat na working_groups > ATG Hydromorphology > Meetings and workshops.

V době zveřejnění tohoto příspěvku by zde měla být k dispozici také zpráva sestavená organizátory workshopu.

Povzbuzení na závěr

V České republice není problematika SAEoU nijak koncepčně řešena. Zdá se, že správci vodních toků navrhují intuitivně taková opatření, u kterých je vysoká šance na realizaci, a konflikt s užíváním nehrozí. Ve srovnání s ostatními zeměmi nejsme výjimkou. Z vystoupení mnoha zástupců členských států vyplývalo, že na stanovení SAEoU nemají žádné národní metodiky, a všichni se vyjadřovali ve smyslu, že je třeba volit individuální posouzení. Zdá se, že celý proces harmonizace přístupu členských států k hodnocení SAEoU je na začátku, ale pravděpodobně zůstane u obecných doporučení. Národní metody stanovení SAEoU by měly být velmi obecné a měly by zejména umožnit hodnocení konkrétních případů na různých úrovních a prostorových měřítkách. Pozornost je třeba věnovat řešení konfliktů mezi navrženými opatřeními a různými typy užívání. Celý proces ale musí začínat kvalitním vymezením HMWB, definicí jejich užívání a obsáhlým návrhem zmírňujících opatření.

Poznámky

  1. Plný název workshopu: „Designation of Heavily Modified Water Bodies and definition of Good Ecological Potential under the Water Framework Directive (WFD): Significant adverse effects on use or the wider environment from measures.“ Brusel, 23.–24. 4. 2018.