Jaký význam přikládá Ministerstvo životního prostředí procesu plánování v oblasti vod a co Česká republika zpracováním plánů získá?

Dovolím si na Vaší úvodní otázku reagovat nejprve od jejího konce. Zpracováním plánů povodí a plánů pro zvládání povodňových rizik na období 2016–2021 získává Česká republika dva zcela zásadní strategické dokumenty v oblasti ochrany vod a ochrany před povodněmi, které pro dané období definují cíle směřující ke zlepšení stavu vodních útvarů povrchových a podzemních vod i ke snížení povodňového rizika a zvýšení povodňové připravenosti. Je potřeba zmínit, že tyto strategické dokumenty respektují hranice hydrologických povodí, tudíž byly ve výsledku zpracovány plány povodí a plány pro zvládání povodňových rizik samostatně pro národní části mezinárodního povodí Labe, Odry a Dunaje, tedy ve výsledku se, na národní úrovni, jedná o šest samostatných koncepcí.

Rozhovor-1

Na tomto místě musím připomenout, že Česká republika má v této oblasti opravdu na co navazovat a z čeho vycházet, neboť vodohospodářské plánování, stejně jako obecně celý sektor vodního hospodářství, má u nás dlouholetou tradici.

Zde je vhodné udělat také krátkou odbočku do méně vzdálené minulosti. V roce 2000 byla na úrovni Evropského společenství přijata tzv. Rámcová směrnice o vodách (č. 2000/60/ES), která stanovila rámec vodní politiky pro všechny členské státy. Hlavním cílem směrnice je dosáhnout tzv. dobrého stavu vod do roku 2015. Vstupem České republiky do Evropské unie v roce 2004 tak vyvstaly i nové povinnosti v oblasti vodního hospodářství související s naplňováním požadavků Rámcové směrnice o vodách. Mezi těmito povinnostmi byly i zcela nové požadavky na podobu vodohospodářského plánování, které nově nesou název Plánování v oblasti vod. Přípravné práce pro zpracování plánů povodí byly, v souladu s požadavky této směrnice, dokončeny v roce 2009 schválením tzv. prvních plánů povodí na období let 2009–2015. Plány povodí obsahují řadu opatření nezbytných ke zlepšování stavu vod. V tomto kontextu je nutné zmínit, že ne všechna opatření se, v poměrně krátkém období šestiletého plánovacího období, podařilo plně realizovat. Je to především způsobeno časovými požadavky na nezbytnou projektovou přípravu, dobu samotné realizační fáze navrženého opatření a v mnoha případech značnou složitostí ve vypořádání majetkoprávních vztahů.

S přijetím tzv. Povodňové směrnice (č. 2007/60/ES) v roce 2007 bylo nezbytné reagovat i na další nové výzvy a povinnosti vyplývající z této směrnice. Kromě souvisejících legislativních změn bylo nezbytné zpracovat národní koncepce v podobě výše zmiňovaných plánů pro zvládání povodňových rizik. Tyto plány byly schváleny vládou ČR v prosinci roku 2015, stejně jako aktualizované plány povodí. Jádrem plánů pro zvládání povodňových rizik jsou cíle a zejména navržená opatření, která napomáhají ke zlepšení připravenosti zvládání povodňových situací (např. vytvoření nebo aktualizace povodňových plánů územních celků, využití výstupů povodňového mapování v územním plánování, zřízení a modernizace srážkoměrných a vodoměrných stanic, lokální výstražné systémy apod.) a také konkrétní opatření stavebního charakteru pro ohrožené lokality, tzv. oblasti s významným povodňovým rizikem.

Nelze zapomenout také na důležitou fázi v implementaci Povodňové směrnice, která byla podkladem plánů pro zvládání povodňových rizik, a to na fázi přípravy map povodňového nebezpečí a map povodňových rizik. Vytvoření těchto map pro téměř 3 000 km vodních toků v České republice poskytuje řadu neocenitelných informací jak pro operativní řízení, tak pro koncepční činnost v oblasti povodňové ochrany.

Všechny výše uvedené koncepce jsou zcela základním podkladem nejen pro výkon státní správy, ale i územní plánování a vyplývá z nich řada povinností v podobě realizace navrhovaných opatření k dosahování dobrého stavu vod, snižování povodňových rizik a zlepšení povodňové připravenosti. V tomto ohledu vnímám také velmi významnou vazbu na aktuální Operační program Životní prostředí (OPŽP 2014–2020), kde především v prioritních osách 1 a 4 je alokováno značné množství finančních prostředků, které mohou významnou měrou přispět k podpoře a následné úspěšné realizaci navržených opatření.

Jakou roli hraje rezort životního prostředí v procesu plánování v oblasti vod?

Role Ministerstva životního prostředí v procesu plánování v oblasti vod vychází z nám přidělených kompetencí definovaných ve vodním zákoně. Lze obecně konstatovat, že zásadní roli zastává rezort především v koordinaci celého procesu. Z hlediska kompetenčního rozdělení za jednotlivé typy plánů pak vnímám hlavní úlohu rezortu MŽP v procesu pořizování plánů pro zvládání povodňových rizik, neboť tyto plány vydáváme, podle vodního zákona, opatřením obecné povahy. Neméně významnou roli však vnímám i v našem zapojení při přípravě národních plánů povodí. I v tomto případě zastává náš rezort klíčovou roli jak v samotné koordinaci, tak i při nezbytném posouzení těchto koncepcí procesem SEA.

Nechtěla bych se však držet pouze národní úrovně zpracování plánů. Musím zmínit i význam plánů dílčích povodí a mezinárodních plánů. Plány dílčích povodí, které pořizují krajské úřady a správci povodí, ve spolupráci s rezorty MŽP a Ministerstva zemědělství (MZe), jsou ze své podstaty detailnější a jsou podkladem pro zpracování národních koncepcí. Je zde tedy nezbytná vzájemná obsahová provázanost a vzájemná koordinace jejich zpracování. Obdobně je tomu i ve vazbě na mezinárodní plány povodí a mezinárodní plány pro zvládání povodňových rizik, kde je význam vzájemné mezistátní koordinace opravdu esenciální. Jako příklad mohu uvést Mezinárodní komisi pro ochranu Dunaje, kde je kromě 14 zástupců států v povodí řeky Dunaje zastoupena i Evropská unie.

Mohu s potěšením konstatovat, že i v případě přípravy těchto plánů se podařilo termíny stanovené směrnicemi dodržet a aktualizované mezinárodní plány povodí a první mezinárodní plány pro zvládání povodňových rizik úspěšně schválit. Kromě naplňování cílů daných těmito plány je v nadcházejícím období nezbytné však již intenzivně pracovat na přípravě další aktualizace plánů po příští plánovací období 2022–2027.

Co bude největší výzva při zpracování obou typů plánů na období 2022–2027?

Ačkoliv mají všichni hlavní aktéři procesu plánování v oblasti vod již poměrně dobrou zkušenost ze zpracování plánů povodí i plánů pro zvládání povodňových rizik, zůstává i pro následující období řada výzev a prostoru ke zlepšení. Šestiletý cyklus plánování v oblasti vod je poměrně krátké období, ač se to nemusí na první pohled zdát. V tomto období je nutno zajistit skutečně velmi rozsáhlou řadu úkolů a činností. Na prvním místě bych tedy ráda zmínila potřebu dodržení stanoveného časového harmonogramu celého procesu, což klade zcela mimořádné nároky na aktivní participaci všech zúčastněných stran zapojených do procesu plánování v oblasti vod, kterými jsou především oba rezorty, krajské úřady a správci povodí, další rezortní organizace MŽP a MZe apod. S tím samozřejmě souvisí i odpovídající zajištění personálních a odborných kapacit. Při této příležitosti bych také ráda poděkovala kolegům z ČHMÚ a VÚV, kteří významně přispěli ke zdárnému dokončení celého procesu pořízení plánů pro toto plánovací období, včetně technického zajištění podávání zpráv o přijetí plánů (tzv. reporting) Evropské komisi v loňském roce. Požadavky na reporting plánů byly pro tento cyklus mimořádně obsáhlé a provázely jej i technické problémy na straně příjemce dat. I přes tyto komplikace se však podařilo tento proces zdárně dokončit a Česká republika byla dokonce první zemí EU, která tento úkol splnila.

Pro přípravu příštího plánovacího období je nyní nezbytné, kromě vlastního zhodnocení případných nedostatků v předchozích plánech, počítat i se zpětnou vazbou od Evropské komise v podobě závěrů hodnotící zprávy. Již nyní je zřejmé, že aplikace výjimek z dosahování environmentálních cílů Rámcové směrnice o vodách je po roce 2015 již poměrně striktně omezena a bude nutno i s tímto limitujícím faktorem dále počítat. Ačkoliv i plány pro období 2022–2027 budou zpracovávány podle současného znění národní a evropské legislativy, vidíme jako velmi přínosné aktivně se zapojit do plánované revize Rámcové směrnice o vodách k roku 2019, která by měla stanovit evropský rámec vodní politiky na další období po roce 2027.

Jak hodnotíte spolupráci Ministerstva životního prostředí s ostatními zainteresovanými rezorty a institucemi při zpracovávání plánů?

Tak jako tomu bylo i v předchozím plánovacím období, byla za účelem koordinace ustavena Komise pro plánování v oblasti vod (KPOV), včetně jejího Programového výboru a pracovní skupiny Povodňová směrnice. Roli KPOV vnímám jako zcela zásadní pro zdárnou koordinaci celého procesu plánování v oblasti vod. KPOV jako poradní a koordinační orgán usměrňoval činnosti a přijímal i klíčová rozhodnutí v jednotlivých etapách zpracování plánů. Z tohoto důvodu jsme se již v loňském roce dohodli s kolegy z MZe, aby na činnosti Komise pro plánování v oblasti vod pro přípravu druhého plánovacího období plynule a neprodleně navázala Komise pro plánování v oblasti vod pro přípravu třetího plánovacího období. V tomto ohledu došlo k dílčím změnám v organizační struktuře Komise. Naší snahou bylo rozšířit okruh zapojených institucí a nevládních neziskových organizací, aby měli všichni aktéři dostatečný prostor pro aktivní participaci v průběhu celého procesu a ke vzájemné harmonizaci zájmů jednotlivých subjektů tak, jak k tomu docházelo již od samého počátku zpracování plánů.

Již jste shrnula kroky MŽP vedoucí ke zlepšení ochrany vod a snížení povodňového rizika. Mohla byste krátce uvést aktivity MŽP vedoucí k řešení problematiky sucha, jež bylo v posledních měsících často skloňováno?

Problematika sucha je jednou z hlavních priorit MŽP. Z iniciativy pana ministra Brabce vznikla v roce 2014 Mezirezortní komise SUCHO, která se po dohodě s ministrem Jurečkou spojila s již existující skupinou VODA a vznikla tak Mezirezortní skupina VODA­‑SUCHO. Cílem její činnosti je připravit návrh Koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky, kterou má MŽP a MZe předložit členům vlády do konce června 2017. Veškeré činnosti nyní směřují k přípravě tohoto materiálu. Máme za sebou podrobné analytické práce, snažíme se čerpat zkušenosti z již proběhlých epizod sucha. Před námi jsou rozsáhlé legislativní změny. Jedná se především o připravovanou novelu vodního zákona, na které spolupracujeme s MZe, kde se bude suchu věnovat celá nová hlava tohoto zákona. Dalším cílem je příprava Plánu pro zvládání sucha, který by definoval kompetence a celý systém řízení během výskytu sucha. Podrobně jsou v něm definovány stupně sucha a způsob jejich vyhlašování i následné kroky vedoucí ke zmírnění dopadů sucha a předcházení krizové situace. Ta se poté řídí typovým plánem pro řešení krizové situace Dlouhodobé sucho, který má MŽP připravit do konce letošního roku. Kromě toho připravujeme nové dotační tituly a upravujeme stávající podmínky Operačního programu Životní prostředí tak, aby finanční prostředky byly využitelné i pro řešení problematiky sucha. Dále budeme vypisovat několik výzkumných záměrů v programu Technologické agentury ČR a připravujeme i některé pilotní realizace.

Teď mi ještě dovolte položit otázku na trochu jiné téma. Jaký je současný stav „poplatkové“ novely vodního zákona?

Poté co v létě loňského roku došlo ze strany ČSSD jako vládního koaličního partnera ke zpochybnění návrhu novely, byly z materiálu odstraněny všechny navržené změny, především v oblasti změn limitů a sazeb pro zpoplatnění, jež by mohly způsobit navýšení stávajícího vodného a stočného nebo mohly být použity provozovateli vodovodů a kanalizací pro účelové zdůvodnění dalšího nárůstu vodného a stočného. Upravený materiál již od listopadu 2016 čeká na projednání v Poslanecké sněmovně. V této souvislosti musím konstatovat, že navržená úprava poplatků vycházela ze znění programového prohlášení vlády, prošla kompletně celým legislativním procesem včetně legislativní rady vlády, kdy došlo k vypořádání všech zásadních připomínek. Výsledné znění, připravené k projednání vládou, neobsahovalo žádné zásadní koncepční rozpory ve smyslu zpochybnění nutnosti navýšení poplatků ani ve smyslu míry navýšení. Zbývající drobné rozpory týkající se rozdělení výnosů z poplatků nebo zvýhodnění některých odběratelů podzemní vody mohly být snadno vyřešeny na jednání vlády. MŽP také nikdy nezpochybňovalo, že navýšením poplatků může dojít k mírnému navýšení ceny vodného a stočného tak, jak je uvedeno v hodnocení dopadů regulace (RIA), jež je nedílnou součástí materiálu. Tento fakt plyne z konstrukce věcně usměrňované ceny za vodné a stočné, kdy do výše ceny je možné plně zahrnout veškeré poplatky. Není však možné souhlasit s tendenční rétorikou oponentů navrhovaných změn, že úprava poplatků bude zásadním důvodem k významnému navýšení cen vodného a stočného. Jak je patrno ze zhruba dvojnásobného nárůstu cen vodného a stočného v letech 2002–2016, kdy nedošlo ke změnám ve zpoplatnění, poplatky nejsou položkou, jež významně ovlivňuje cenu vody. V současnosti se jejich váha na výsledné ceně vodného pohybuje kolem 3 %, v ceně stočného pod 0,5 %. Podle návrhu by došlo do roku 2023 k postupnému nárůstu u vodného na 9 % (tj. na stejnou váhu, jako má poplatek za odběr povrchových vod) a cca 3 % u stočného. Vzhledem k tomu, že u poplatků za odběr surové vody se jedná o platbu za cenu základní suroviny, a s ohledem na to, že zisk provozních vodárenských společností se dlouhodobě pohybuje kolem 8 % ze sumy vodného a stočného, poplatky by ani po navrhované změně nebyly zásadní položkou při kalkulaci ceny vody.

Navrhovaná změna poplatků tedy není v návrhu novely obsažena. Má MŽP jiné možnosti pro dosažení cílů, jež byly vytyčeny při přípravě poplatkové novely vodního zákona, tedy zejména snížení znečištění i objemu odpadních vod vypouštěných do povrchových vod a ochrana podzemních vod?

Navrhované řešení uvedených problémů pomocí poplatků coby ekonomického nástroje bylo vybráno zejména pro to, že se jedná o „měkčí“ regulaci, než je klasická regulace pomocí pevně stanovených limitů, a minulost jasně ukázala vysokou efektivitu takové regulace. Poplatky, pokud jsou správně nastaveny, motivují poplatníka, aby požadovanou změnou chování významně snížil výši placených poplatků. Je pouze na poplatníkovi, zda takovou motivaci využije, nebo bude platit poplatky v plné výši. Výnosy z poplatků jsou přitom plně zapojeny do dotační podpory v oblasti ochrany vod. Při použití „tvrdé“ regulace, ať již stanovením přísnějších limitů pro vypouštění odpadních vod, nebo omezení množství odebírané podzemní vody úpravou povolení musí subjekt stanovené limity bezpodmínečně dodržet, nemůže se z jejich dodržování žádným poplatkem „vykoupit“. Sankcí za nedodržení je pokuta či dokonce zrušení povolení k nakládání s vodami, což může zásadně ohrozit činnost subjektu. Protože úprava poplatků byla navrhována zejména jako reakce na zlepšení nevyhovujícího stavu povrchových vod a řešení problémů nedostatku vody a tyto problémy zpochybněním návrhu rozhodně nezmizely, bude MŽP nuceno v případě, že ani v blízké budoucnosti nedojde k dohodě a obnovení funkčnosti ekonomických nástrojů, použít k dosažení cílů v ochraně vod nástroje klasické regulace.