ÚVOD

Aluviální mokřady a nivní (v literatuře často označované jako mokré) louky jsou jedním z typů biotopů, jež s postupným rozvojem kulturní krajiny postihla největší transformace a často úplný zánik. Na území České republiky ta nejvýznamnější transformace převodem na polní kultury spolu s melioracemi vyvrcholila zhruba v sedmdesátých letech minulého století. Diskuze o významu mokřadů však v různých obdobích ožívaly, přičemž faktory, které tyto diskuze spouští, jsou především povodně a sucha, na což jednoznačně poukazuje sucho započaté v roce 2015. Aluviální mokřady a nivní louky už svým názvem naznačují, že jsou situovány v říční krajině a jsou v periodickém či stálém kontaktu s povrchovou vodou větších řek a podzemní vodou včetně hyporeálu. Je tedy na­snadě, že tyto krajinné prvky mají minimálně lokálně význam pro koloběh vody a látek říční krajiny. Tyto hydrologické efekty jsou už dnes v literatuře poměrně dobře popsány, v tomto ohledu lze zmínit zásadní práce Benstead, Drake a kol. [1], Štěrba a kol. [2], Cílek, Just a kol. [3] nebo Čížková, Vlasáková a kol. [4]. Důležitostí mokřadů s ohledem na jejich historický výskyt v krajině Polabí se zabývá i Richter [5]. Hydrologický význam aluviálních luk je tedy neoddiskutovatelný, je proto žádoucí akcentovat i význam pro biodiverzitu rostlin a živočichů. Navíc tyto biotopy představují v krajině přirozený a vzájemně provázaný přechod mezi terestrickými a akvatickými stanovišti a systémy.

Popis lokality a její historie

Kozmické ptačí louky jsou největší soukromou rezervací firmy Semix Pluso, s. r. o., se současnou výměrou přesahující 70 ha. Nacházejí se v záplavovém území řeky Opavy v prostoru mezi obcemi Dolní Benešov, Kozmice a Jilešovice. Jde v současnosti o souvislý biotop psárkových a ostřicových luk, který vznikl na meliorovaných polních pozemcích. Zajímavostí je, že v 19. století se na tomto území nacházely rybníky a mlýnské náhony a zbytek rybniční hráze s porosty dubu a dalších lužních dřevin je dosud zachován. Z mlýnů se dochoval pouze Kolečkův mlýn postavený v roce 1845, ale vyskytovaly se zde i starší objekty, např. mlýn Na Osikovci, poprvé zmiňovaný v roce 1446, nebo ještě starší Jilešovický mlýn, o němž existují záznamy už z roku 1377 (Solnický, [6]). Koneckonců vodní náhony, jako jsou Mlýnská strouha s derivací na jezu ve Smolkově, protékající oblastí bývalých rybníků soustavy Dolního Benešova a Kozmic, nebo Opusta a Přehyně, tuto mlýnskou a rybniční historii lokality připomínají.

Etapy

V první etapě vznikla rezervace o výměře 13 ha v rámci adaptačního projektu MŽP „Kozmické ptačí louky – obnovená příroda“. Hlavním záměrem tohoto projektu bylo dosáhnout těchto cílů (upraveno podle Semix Pluso, s. r. o.):

  • obnovy základních funkcí říční krajiny (aluvia údolní nivy řeky Opavy spolu s potoky Juliánka a Přehyně a optimalizace vodního režimu v krajině),
  • podpory retenční schopnosti území,
  • vzniku nových tůní (11 objektů o celkové ploše 3,27 ha),
  • náhrady napřímeného toku potoka Přehyně novým meandrujícím korytem s proměnlivou šířkou se dvěma bočními tůněmi a délkou toku 735 m,
  • vybudování tří valů sloužících jako zimoviště pro obojživelníky,
  • obnovy aluviálních luk a šetrného hospodaření (vhodné načasování sečí s ohledem na hnízdění ptáků a vývojový cyklus motýlů),
  • výsadby dřevin a keřů (doplnění stávajících solitérních dřevin a vytvoření pásu keřů podél cyklostezky s cílem odclonění díla a zajištění potřebného klidu),
  • propagace přírody vybudováním pozorovatelny a naučných tabulí pro veřejnost,
  • podpory ohrožených a chráněných druhů organismů (ptáků, obojživelníků, bezobratlých i ryb).

Součástí první etapy bylo i vybudování ptačí pozorovatelny pro návštěvníky rezervace, která byla později přejmenována na Pozorovatelnu Petra Čolase – na počest předčasně zemřelého ředitele ostravské ZOO.
Během druhé etapy v letech 2017 a 2018 byla rezervace rozšířena o další vodní a suchozemské biotopy a prvky. Třetí etapa probíhala v letech 2020 a 2021 a motivací pro její vznik bylo mimo jiné i zasažení území povodněmi; šlo tedy o to, aby byly umožněny přirozené rozlivy a zároveň existovala refugia pro zvířecí obyvatele Kozmických ptačích luk včetně Exmoorského divokého koně.

Obr. 1. Stav lokality v roce 2000 s převahou zemědělské půdy a polí (Zdroj: WMS ČÚZK)
Obr. 2. Současný stav lokality s výskytem mokřadů a vodních ploch (Zdroj: WMS ČÚZK)

Význam lokality pro přírodu a krajinu

Pokud se zaměříme na význam Kozmických ptačích luk pro zadržení vody v krajině, tak ani extrémně suché období let 2015–2019 nevedlo k úplnému vyschnutí lokality. Od třetí etapy navíc počet vodních ploch a mokřadů vzrostl, takže se tento efekt ještě posílil. Půdní vláhu pozitivním způsobem ovlivňuje i existence rozvinutého a pestrého lučního společenstva, které je v dobré kondici díky spásání Exmoorským divokým koněm. Specifické účinky pastvy velkých kopytníků na tato společenstva a na ně navazující druhy bezobratlých a obratlovců včetně vzácných druhů motýlů nebo bahňáků lze nalézt v publikaci Jirků, Dostál [7] nebo Danell, Duncan a kol. [8]. Pozitivní efekty lze shrnout na dopady samotné pastvy (koně si vybírají rychle rostoucí druhy, jež by bez pastvy dominovaly) a také rozrušování půdy kopyty, což při periodickém podmáčení lokality zvyšuje druhovou diverzitu bylinného patra. Dalším pozitivním efektem výskytu divokých koní je i „ochranný faktor“ pro ptačí druhy, kdy zejména bahňáci vyhledávají jejich přítomnost a jsou daleko klidnější než obvykle. Tato obecná tendence se projevila i v prostoru Kozmických ptačích luk, kde se ze skupiny bahňáků vyskytuje stabilní populace čejky chocholaté (Vanellus vanellus) či vodouše rudonohého (Tringa totanus). Pravidelně jsou tu přítomny i další druhy vodoušů, např. vodouš šedý (Tringa nebularia), a ze skupiny bahňáků i v ČR vzácně se vyskytující koliha velká (Numenius arquata). Z dalších zajímavých a výjimečných druhů vodních a mokřadních ptáků se na lokalitě pravidelně objevuje více druhů volavek, mezi nimi občas i volavka stříbřitá (Egretta garzetta). Významným okamžikem v historii luk bylo i vyhnízdění hohola severního (Bucephala clangula). Zvyšující se počet hnízdících párů husy velké (Anser anser) je během jarního a podzimního tahu doplněn i přechodným výskytem husy běločelé (Anser albifrons). Z vzácnějších či v krajině ČR méně se vyskytujících kachen můžeme zmínit čírku modrou (Anas querquedula) nebo lžičáka pestrého (Spatula clypeata).

Obr. 3. Malé srnče objevuje svět
Obr. 4. Ledňáček na Kozmických ptačích loukách prospívá
Obr. 5. Exmoorský pony je nádherné zvíře…
Obr. 6. … a zároveň velmi odolné a nenáročné
Obr. 7. Na vodu je zvyklý a s vodou provázaný
Obr. 8. Ranní slunce nad Kozmickými ptačími loukami
Obr. 9. Vodouš rudonohý
Obr. 10. Volavka bílá v ranních paprscích slunce
Obr. 11. Rybák obecný

Mezi vzácné druhy pěvců, s nimiž se lze na lukách setkat, je možné zařadit např. strnada rákosního (Emberiza schoeniclus). K opravdovým perlám a úspěchům rezervace však bezesporu patří pravidelně se opakující výskyt jeřába popelavého (Grus grus) a jeho letošní první úspěšné vyhnízdění na této lokalitě. Zmiňovaná pastva divokých koní, která podporuje diverzitu nektarodárných bylin, pozitivně ovlivňuje i výskyt krvavce totenu (Sanguisorba officinalis), a tím i téměř ohroženého modráska bahenního (Maculinea nausithous). Velkou výhodou Exmoorského pony je i fakt, že ve srovnání s domestikovanými plemeny koní je daleko otužilejší a s vyšší imunitou vůči parazitům, takže až na výjimky (námraza, zasažení lokality povodní apod.) není nutné jeho přikrmování. V současnosti stádo na Kozmických ptačích loukách čítá 26 hřebců převážně mladého věku. Během loňského a letošního roku byly počty velkých kopytníků doplněny o desetičlenné stádo Skotského náhorního skotu (Highland cattle). Kozmické ptačí louky tak vedle svého nesporného významu pro přírodu a krajinu Hlučínska a Opavska představují i atraktivní cíl pro výlety. Pokud však chtějí návštěvníci pozorovat zde se vyskytující vzácné a zajímavé druhy živočichů, je nutné se chovat citlivě a tiše, což by pro přírodní lokality mělo platit obecně.