Jste ředitelem Střední rybářské školy ve Vodňanech. Nedá mi to, abych nezačal rozhovor významným výročím, které Vaše škola v letošním roce slaví. Jedná se o sté výročí založení školy. Mohl byste našim čtenářům sdělit nejdůležitější události, které se za těch sto let ve Vaší škole udály?

Spíše uvedu hlavní mezníky v historii školy. Od roku 1920 až do padesátých let minulého století byla škola dvouletá a studovalo zde i několik desítek zahraničních studentů z jazykově blízkých zemí. V době svého založení byla první rybářskou školou v Evropě s denní formou vyučování oboru Rybářství. Od druhé poloviny minulého století je škola čtyřletá, ukončená maturitní zkouškou. Od roku 1996 při škole vznikla Vyšší odborná škola vodního hospodářství a ekologie, která v současné době otevírá jen dálkovou formu studia. Od roku 2011 jsou ve škole vyučována dvě studijní zaměření, a to tradiční Chov ryb a nové Vodní stavby v rybářství.

Předpokládám, že tak významné výročí náležitě oslavíte. Mohl byste našim čtenářům sdělit, co a kdy se bude v rámci oslav konat?

Oslavy 100. výročí proběhnou v sobotu 23. května 2020. V areálu školy připravujeme slavnostní shromáždění, odhalení pamětní desky, prodej upomínkových předmětů a učebnic, menší kulturní program, dvě tematické výstavy. Oslavy budou cílené na pozvané hosty, absolventy školy i veřejnost.

Ředitelem jste již desátý rok. Mohl byste zhodnotit, co se za tu dobu ve škole změnilo, co se Vám podařilo udělat?

Především se povedlo rozběhnout nové studijní zaměření (Vodní stavby). S tím byla spojena potřeba vzniku nové odborné učebny, její vybavení pomůckami a přístroji, vydání několika odborných učebnic i zajištění výuky odbornými učiteli se stavebním zaměřením. To vše se nám podařilo. Podařilo se nám školu moderně vybavit pomůckami pro výuku, zejména jsme modernizovali halu rybářské mechanizace. Dále jsme vybudovali okrasné jezírko s podzemní učebnou a mokřadní biotop s vodními rostlinami. Škola byla opatřena novou fasádou a nově upravena byla i školní zahrada a další prostranství areálu školy. V půdních prostorách vzniklo školní rybářské muzeum.

Školní rybářské muzeum není zase tak běžnou součástí českých škol, kdo s touto myšlenkou přišel, jaký je zájem mezi veřejností a co je možné v rámci prohlídky vidět?

Myšlenka na vytvoření historické expozice byla několik let stará. S kolegy jsme diskutovali, že by „staré“ pomůcky, vycpaniny, modely a další bylo hezké nějak vystavit a umožnit zájemcům prohlídky takové expozice. Nakonec z toho vzniklo plnohodnotné muzeum. Zájem je zejména ze základních škol a rybářských kroužků, kterým zajišťujeme komentované prohlídky na základě objednání. O prázdninách u nás máme brigádníky – průvodce a pro veřejnost probíhají hodinové prohlídky. Polovina času je věnována rybám v akváriích v suterénu školy a polovina muzeu. Zajímavostí je Amazonské akvárium s rejnoky a akvárium simulující prostředí horského potoka se pstruhy, raky a dalšími organizmy.

Musím říci, že Vaše škola je moc hezká. Když jsem tam byl v létě na návštěvě, zrovna probíhala další část rekonstrukce. Máte v plánu ještě nějaké další úpravy?

V současnosti se snažíme hlavně vše úplně dokončit a některé věci doladit. Ještě do oslav výročí bychom chtěli ve školní zahradě realizovat přístřešek s tematickou historickou expozicí. Jednalo by se o vystavení dřevěné výpustní roury, lopatové výpusti, části dřevěného vodovodu, přenosného šroubového táhla, starých sítí, které jsme za léta nashromáždili.

V areálu školy máte nově vybudované jezírko s oknem pro pozorování ryb pod vodou. Když jsem se u Vás byl podívat, říkal jsem si, že bych tam vydržel sedět hodiny a jen koukat na ryby. Je o něj zájem mezi Vašimi studenty, případně u veřejnosti? A v čem spatřujete jeho hlavní přínos pro ně?

Ta odpověď bude trochu širší. Stavba jezírka má svůj důvod v návaznosti na výuku odborného předmětu Okrasné nádrže. Jezírko tedy primárně slouží k výukovým účelům, protože chceme, aby absolventi našeho stavebního zaměření měli pro své budoucí uplatnění co nejširší možnosti, tedy získali kompetence hlavně v otázkách údržby jezírka, jakéhosi servisu. Pro nás je důležité, že studenti umí čistit filtrační náplně, učí se sledovat parametry vody, odkalují nádrž, krmí ryby. Současně také pečují o sousedící malou botanickou zahradu vodních rostlin. Přes sklo pak mohou pozorovat životní projevy asi desítek atraktivních druhů ryb (např. veslonosi, jeseteři, kapři koi). Pohled na rostoucí, zdravé a spokojené ryby je pro nás i studenty jakási třešnička na dortu.

Vaši školu od jejího založení absolvovalo přes 2 600 studentů. Máte představu o tom, kolik Vašich absolventů za dobu vašeho působení zůstalo takzvaně „u fochu“?

Statistiku nemáme. Odhadem to může být tak jedna třetina, pokud hovoříme o čistokrevné rybařině. Při srazech absolventů zjišťuji, že řada z nich působí ve velmi blízkých profesích ve státní správě, ve státních podnicích Povodí, ve výzkumu, ve vodohospodářských institucích, někteří pracují jako hospodáři rybářských revírů. Asi třetina studentů dosahuje vysokoškolského vzdělání. Pak působí spíše ve vedení firem nebo v soukromé sféře.

Číslo časopisu VTEI, ve kterém vyjde tento rozhovor, je věnováno rybníkům. Jaký vztah máte k rybníkům Vy?

Samozřejmě pozitivní a velmi vřelý. Pocházím z Vodňan obklopených asi 25 rybníky. Pokud se dlouhodobě ocitnu v oblasti, kde chybí vodní plochy, pociťuji časem, že mi v ní něco chybí. To je význam rybníků řekněme krajinotvorný a estetický, což silně vnímám. Navíc na rybníky jsou vázány břehové porosty, dřeviny, vodní rostliny a mnoho vodních organizmů. Krajina s rybníky se jistě vyznačuje vyšší druhovou diverzitou, a tím je pestřejší a živější. Pro mě ale rybníky souvisí hlavně s rybami. Jako kluk jsem po výlovech lovil zbylé ryby a ty jsem si nosil domů. Tak nějak u mě vznikl vztah k budoucí profesi.

V posledních letech jsme se v České republice potýkali s intenzivním suchem. Řada chovných rybníků musela být slovena a vypuštěna, protože buď neměly pro rybí obsádku dostatek vody, nebo bylo nutno doplnit vodu v rybnících níže položených. Setkal jste se ve svém okolí s obdobnými problémy?

Ano, setkal. Největší problémy mají rybníky, které nejsou postaveny ve vazbě na nějakou vodoteč (náhon, řeku, potok) se stabilním přítokem. Jsou tedy závislé hlavně na srážkách v jejich povodí. Tyto problémy se týkají v současnosti všech rybářských podniků. Největší ale byly asi na střední a jižní Moravě, ale i v jižních Čechách.

Jak vidíte budoucnost rybnikářství v České republice?

Rybnikářství jako tradiční odvětví naší hospodářské činnosti jistě bude fungovat i v budoucnu už proto, že má za sebou téměř tisíciletou historii. Problémy se mu ale nevyhnou. Hlavními jsou v současnosti rybožraví predátoři, kteří způsobují velké škody na obsádkách a pak klimatické změny. V poloprázdných rybnících se ryby chovají těžko. Složitější problematika je, kam se bude směrovat technologie chovu ryb v rybnících a intenzita tohoto chovu. Podle mého názoru je produkce ryb z rybníků na svém vrcholu. Přál bych si, aby větší prostor dostaly doplňkové hodnotné druhy ryb, zejména dravé, což by bylo příznivé pro producenty ryb i po ekonomické stránce. Jenže ono to není tak jednoduché, rybáři se o vyšší produkci tzv. doplňkových druhů ryb dlouhodobě snaží, ale ne vždy se to daří. Příkladem je třeba lín nebo síhové, kde produkce v minulosti byla vyšší. Je to především otázka uvážlivé výše obsádek kapra vzhledem k přirozené úživnosti rybníků a vhodného nastavení polykulturních obsádek vzhledem k charakteru rybníka. Důležité ovšem je také to, aby kapr a další sladkovodní ryby byly častěji na našem jídelníčku, tedy nejen o Vánocích. Jinými slovy, aby byl stabilní zájem o naše sladkovodní ryby.