Hydrobiologie je významnou součástí biologie prostředí, která byla vždy neodmyslitelným „živým“ nástrojem při poznávání a hodnocení změn hydrosféry. Vaše hlavní specializace, kterou je aplikovaná algologie (obor biologie, zabývající se studiem řas a sinic, aplikovaný ve vodohospodářské praxi) Vám umožnila pohlédnout do vodního světa obývaného jedinečnými mikroskopickými organismy a jejich znalost Vám umožňovala věnovat se praktickému výzkumu, využívajícímu jejich odezvy na vlivy z vnějšího prostředí. Co Vás přivedlo právě k tomuto oboru, kterému jste se následně věnovala po celou dobu svého působení ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T. G. Masaryka, v. v. i. (VÚV TGM)? Jak dlouho jste působila v brněnské pobočce VÚV TGM?

Již od dětských let jsem milovala přírodu a zvláště rostliny, což rozhodlo o volbě směru mého studia. Vystudovala jsem Přírodovědeckou fakultu Masarykovy university (tehdejší University J. E. Purkyně) v Brně – obor biologie-chemie se specializací na fyziologii rostlin. Vzdělávání ve vybraném oboru jsem zakončila v roce 1977 dokončením postgraduálního studia (titul CSc. v oboru biologických věd).

Po krátkodobém působení jako pedagožka na gymnáziu ve Zdounkách u Kroměříže jsem nastoupila v roce 1964 na post výzkumné pracovnice v oboru hydrobiologie v brněnské pobočce Výzkumného ústavu vodohospodářského, Praha (dnes VÚV TGM), kde jsem pracovala celkem 28 let. Po dosažení důchodového věku v roce 1992 jsem si založila malou konzultační firmu BIOTES a v rámci ní jsem s VÚV TGM spolupracovala dalších 25 let. Celkem tedy má aktivní činnost na projektech řešených ve VÚV TGM trvala 53 let.

V době Vaší aktivní činnosti byla hydrobiologie a její návaznost na související obory vodního hospodářství aktivně využívána nejen ve výzkumných oblastech, ale i při řešení technologických problémů. Práce umožňovala setkat se s řadou osobností, z nichž mnozí byli zaměstnanci nebo aktivní spolupracovníci VÚV TGM. S kým z tehdejších pracovníků VÚV TGM se Vám nejlépe spolupracovalo a kdo měl největší vliv na Vaši činnost?

Hned po mém nástupu do VÚV TGM mně byl svými radami velmi nápomocen RNDr. Petr Marvan, CSc., který v té době odešel z VÚV TGM do Botanického ústavu ČSAV, a já jsem nastoupila na jeho místo. Mohla jsem ho podle potřeby navštěvovat na jeho novém pracovišti a využívat jeho bohaté zkušenosti s determinací řas a sinic ve vzorcích ze sledovaných lokalit a s interpretací výsledků. Při řešení úkolů a terénních šetřeních jsme vytvořily velmi dobře fungující tandem s RNDr. Evou Kočkovou. Velkým přínosem pro moji řešitelskou činnost byl až do odchodu do USA tehdejší vedoucí řešitelského týmu Ing. Vladimír Novotný, CSc., a také pan prof. Záviš Cyrus z VÚV TGM v Praze.

Soutok Moravy a Dyje, před rokem 1989 přísně střežené místo, kde jsme odebírali vzorky z rakouské loďky s Rakušany pod dozorem pohraniční stráže

Hydrobiologie patří ve VÚV TGM dodnes k nosným a podporovaným oborům, k jejíž dlouholeté tradici a dobrému jménu přispěla i Vaše práce. Jste dlouholetou členkou České algologické společnosti a České limnologické společnosti. Několik let jste byla aktivní členkou světové vodohospodářské organizace – International Water Association (IWA), odborných skupin „Difúzní znečištění“ a „Využití makrofyt pro čištění odpadních vod“. Na co především byla zaměřena Vaše odborná činnost?

Řešila jsem mnoho výzkumných úkolů, zaměřených především na hydrobiologickou problematiku toků a nádrží, vliv antropogenní činnosti na eutrofizaci nádrží, monitorování eutrofizace včetně návrhů opatření na její snižování, pracovala jsem též jako hydrobioložka ve skupině expertů v rámci Česko-rakouské komise hraničních vod.

V době svého aktivního působení v brněnské pobočce VÚV TGM jsem se v rámci řešených projektů zabývala hlavně posuzováním jakosti povrchových vod na základě složení společenstev volné vody a nárostů (biosestonu a perifytonu) povrchových vod se zaměřením na fytoplankton. Za více než 50 let jsem determinovala v rozsahu potřeb aplikovaného výzkumu, hodnocení jakosti vod a praktických opatření tisíce vzorků biosestonu a perifytonu z různých lokalit – toků i nádrží (Dyje, Morava, Svratka, Jihlava, Oslava a jejich přítoky Fryšávka, Luhačovický potok, Malše, Lužnice aj., nádrží Nové Mlýny, Vír, Hubenov, Dalešice – Mohelno, Orlík, řady rybníků na Jižní Moravě) i různých provozů (Jaderné elektrárny Dukovany a Temelín, z úpraven vod Hubenov, Ludkovice apod.). Aby bylo možno v požadovaných termínech plnit požadavky řešených úkolů při tak velkém množství rozborů, vypracovala jsem ve spolupráci s programátory praktický program pro hodnocení jakosti vod podle složení společenstev biosestonu a perifytonu, který se v průběhu uplynulých cca 30 let postupně doplňoval a zdokonaloval.

Malá bezodtoková přírodní čistírna odpadních vod u chaty v Blansku

Pro biologické hodnocení trofie povrchových vod jsem navrhla v roce 1971 modifikaci laboratorního testu na stanovení potenciální produktivity vody, který byl postupně upřesňován ve spolupráci s dalšími odborníky a byl podkladem pro vypracování jednotné standardní metody stanovení trofického potenciálu vody. Navrhla jsem též klasifikační stupnici pro hodnocení trofie vody podle trofického potenciálu. Touto metodou, založenou na jednorázové kultivaci testovací řasy Scenedesmus quadricauda /TURP./BRÉB. kmen Greifswald/15 za standardizovaných podmínek, bylo ve VÚV TGM v Brně v rámci řešených úkolů vyšetřeno několik tisíc vzorků vod z toků, nádrží a rybníků. Metoda se stala nedílnou součástí biologického hodnocení jakosti povrchových vod v aplikovaném výzkumu, prováděném ve VÚV TGM v Brně a v jiných institucích.

Dále jsem řešila úkoly zaměřené na toxicitu odpadních vod, vliv vypouštění oteplených odpadních vod do toků a nádrží a v posledních letech zejména na přírodní způsoby čištění vody. 

V roce 1986 jste založila odbornou skupinu sdružující odborníky zabývající se problematikou využívání přírodních způsobů pro čištění vody (umělých mokřadů, kořenových čistíren). Zorganizovala jste ve spolupráci s dalšími specialisty řadu odborných konferencí, včetně vydání sborníků, a napsala jste řadu publikací k této problematice, čímž jste přispěla ke vzájemné výměně zkušeností a postupnému zavádění těchto systémů v České republice. Věnovala jste se tomuto tématu i v rámci své firmy? Jakou vidíte perspektivu vegetačního čištění u nás a ve světě?

V rámci firmy jsem prováděla poradenskou činnost pro zájemce o aplikaci přírodních způsobů čištění odpadních vod u soukromých obydlí a rekreačních zařízení, kteří se na mne obraceli po přečtení informací na mých webových stránkách (www.biotes.com), nebo na mne byli odkazováni tazatelé, kteří se o tato řešení zajímali přes Zelený telefon ekologické instituce Veronica. Propagovala jsem vegetační čištění odpadních vod, poněvadž věřím, že je dobrou alternativou ke klasickým čistírnám odpadních vod ve vhodných případech, doporučených odborníky, zvláště pro odlehlé lokality s obtížným nebo nereálným napojením na klasickou čistírnu odpadních vod. Bývají to lokality v horských a podhorských oblastech s vysokou krajinnou hodnotou. Navštívili jsme s manželem mnoho dobře fungujících přírodních čistíren odpadních vod u nás, v Rakousku, Švédsku, Německu a v jiných zemích, proto věřím v budoucnost zavádění těchto systémů v naší republice. V posledních letech se už podařilo díky šíření pozitivních referencí spolu s dalšími specialisty zlomit počáteční nedůvěru vodohospodářských úřadů k rozumnému zavádění těchto systémů a daří se jich u nás budovat stále více.

Společný odběr vzorků na Dyji s Rakušany

V rámci své profesní dráhy jste publikovala přes 100 odborných publikací, přednášela na konferencích u nás i v zahraničí, organizovala množství odborných akcí. Jak se Vám dařilo skloubit tak bohatou odbornou činnost s rodinou a výchovou tří dětí?

Někdy to bylo opravdu náročné – nechtěla jsem ošidit ani práci, ani rodinu. Naštěstí jsem měla velkou oporu v mém manželovi a babičkách – hlavně mé tchyni Štěpánce.

Jak se vám líbila spolupráce na projektu Zatopené kulturní a přírodní dědictví jižní Moravy?

Jsem velmi ráda, že jsem mohla ke konci mé odborné činnosti spolupracovat na tak zajímavém projektu, který přinesl mnoho nových poznatků o oblastech, zatopených významnými moravskými nádržemi – soustavou nádrží Nové Mlýny, Vranovskou a Brněnskou přehradou. Spolupráce byla o to příjemnější, že se koordinátorce projektu NAKI RNDr. Haně Mlejnkové, Ph.D. (která podědila moji lásku k přírodě) podařilo vytvořit velmi kvalitní a družný kolektiv řešitelů, kteří přistupovali k řešení s velkým nadšením a vzájemně aktivně spolupracovali. Mám radost, že výsledky projektu vzbudily velký zájem odborné i laické veřejnosti, a knihu, která je hlavním výstupem projektu, všem vřele doporučuji k přečtení.

Odběr vzorků na Dyji

Svým aktivním přístupem k práci, vědeckým zaujetím a nadšením při řešení širokého spektra výzkumných úkolů jste byla příkladem a inspirací pro další generace hydrobiologů, kterým jste nezištně a s úsměvem předávala své dlouholeté vědecké poznatky. Co byste přála do budoucnosti vašemu oboru, ve kterém jste tak dlouho pracovala?

Mám radost, že se biologickým problémům ochrany jakosti vod a jejich řešení v posledních letech věnuje stále větší pozornost. Přála bych si, aby se stále více uplatňovaly přírodní způsoby čištění odpadních vod tam, kde je to vhodné a rozumné. Aplikované hydrobiologii bych přála, aby si nové poznatky, získané na akademických pracovištích, nacházely těsnější spojení s potřebami praxe.