Téměř celý rok 2015 byl srážkově podnormální a naopak teplotně výrazně nadnormální. Srážkový deficit se začal projevovat již na počátku roku 2015 a vyvrcholil v polovině srpna s dalším prohloubením v podzimních měsících. Ve srovnání s dlouhodobým průměrem (období 1981–2010) přesáhl srážkový deficit v srpnu 170 mm a ve velmi vysokých hodnotách se pohyboval v intervalu hodnot 135–185 mm po celý podzim. Průměrná teplota za rok 2015 činila 9,4 °C a byla ve srovnání s normálem z let 1981–2010 o 1,5 °C vyšší. Vzestup průměrné teploty se projevil zvláště v letních měsících, kdy v červenci bylo o 2,4 °C a v srpnu dokonce o 4 °C tepleji než normálně. Maximální denní teploty na některých stanicích překračovaly 38 °C. Důsledkem toho se prakticky na celém území vyvinulo výrazné hydrologické sucho, kdy byl na většině toků po mnoho dní zaznamenáván průtok pod Q355 (jedná se o průtok, který je v dlouhodobém průměru dosažen nebo překročen po 355 dní v roce). Ve více než polovině případů (160) bylo hydrologické sucho velmi významné, průtok klesal až na hodnoty Q364. Některé toky nižšího řádu v letních měsících úplně vyschly [1].

velke%e2%95%a0u_jer%e2%95%a0ia%e2%95%a0ubi%e2%95%a0u_jezi%e2%95%a0urko_krus%e2%95%a0ine%e2%95%a0u_hory_uprava

Jak se tento nepříznivý stav odrazil na kvalitě povrchové vody a jaký dopad to může mít na vodní organismy, bylo prezentováno na semináři Dopad hydrologického sucha 2015 na kvalitu povrchových vod, který proběhl 12. října tohoto roku na Novotného lávce v Praze. Základní otázkou, na kterou je třeba si odpovědět, je, zda nízké průtoky v recipientech v antropogenně ovlivněném území vedou ke zhoršení kvality vody, či nikoliv. Při malých průtocích v recipientu dochází zákonitě k nižšímu stupni ředění odpadních vod. V období významného hydrologického sucha může být objem vypouštěných odpadních vod dokonce srovnatelný nebo vyšší než aktuální průtok.

Seminář zahájil předseda mezirezortní odborné skupiny VODA­‑SUCHO, ředitel Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, v. v. i., Mgr. Mark Rieder, který seznámil přítomné s cíli a činností této skupiny. Ve svém příspěvku zmínil i některá adaptační opatření pro zmírnění dopadů sucha a nedostatku vody. K přípravě realizace opatření pro zmírnění těchto negativních jevů přijala Vláda ČR usnesení č. 620 ze dne 29. července 2015, kterým ministrům MŽP a MZe mj. ukládá předložit vládě do poloviny příštího roku koncepci ochrany před následky sucha.

Navazující program semináře byl rozdělen do tří tematických bloků: vznik a vývoj sucha 2015 z klimatologického a hydrologického hlediska, jak se tento nepříznivý stav projevil na kvalitě povrchových vod tekoucích a stojatých a nakonec, jak se se suchem vyrovnávají vodní organismy.

Ing. Radek Vlnas (ČHMÚ, VÚV TGM, v. v. i.) vyzdvihl klimatologické aspekty, které v roce 2015 vedly k teplotním a srážkovým anomáliím ve střední Evropě. Zajímavé bylo srovnání s jinými epizodami sucha v tomto a minulém století. Na jeho přednášku navázal Ing. Petr Vicenda (Povodí Vltavy, státní podnik), který dokumentoval hydrologické sucho v Čechách a zvláště v povodí Berounky. Zmínil mj., že brzký rozvoj sucha v minulém roce byl způsoben také nízkou zásobou vody ze sněhu tří předcházejících zimních období. Nejdelší extrémní hydrologické sucho s průtokem pod Q364 bylo zaznamenáno na řece Úhlavě v profilu Štěnovice (nad Plzní), trvalo 78 dní. Ke zmírnění dopadů sucha na dolních a středních tocích výrazně přispěly vodní nádrže; nadlepšení v závěrném profilu Vltavy je odhadováno na skoro 30 m3.s-1. Přitom odběry surové vody pro úpravu na vodu pitnou byly zachovány po celou dobu trvání nepříznivého stavu.

Ing. Kateřina Soukupová (Povodí Vltavy, státní podnik) seznámila přítomné s výsledky mimořádného monitoringu kvality povrchových vod v povodí Vltavy. Probíhal v období srpen až listopad 2015 na 36 říčních profilech. Četnost odběrů byla zahuštěna na 1x týdně až 1x za 14 dní. Výsledky analýz byly porovnány s obdobím 2013–2014. K překračování maximálních koncentrací ve srovnání s referenčním obdobím docházelo zvláště v případě konduktivity, organického znečištění, rozpuštěného kyslíku a celkového fosforu především na tocích nižšího řádu (podle Strahlera). Na tocích vyššího řádu dopad hydrologického sucha na kvalitu vody nebyl až na ojedinělé případy významný (také vlivem nadlepšování průtoků). Ze speciálních ukazatelů znečištění byl v některých profilech významný nárůst koncentrací kyseliny ethylendiamintetraoctové (EDTA), která je součástí pracích a čisticích prostředků. Byl také potvrzen známý jev „skokového“ zhoršení kvality vody pod intravilány měst a obcí po srážkové epizodě, které předcházelo déletrvající suché období.

A jak na sucho zareagovaly vodní nádrže? S tím posluchače seznámil přední expert na tuto problematiku RNDr. Jindřich Duras, Ph.D. (Povodí Vltavy, státní podnik). Předně, hydrologické sucho v povodí nad nádrží nemusí nutně vést ke zhoršení kvality vody v ní. Příroda si v mnohém dokáže poradit. Některé samočisticí procesy v povodí nad nádrží v období sucha probíhají s vyšší účinností než za normálního stavu. Prodlužuje se dotoková doba, s klesající hloubkou vody roste význam biologicky aktivních povrchů, vzrůstá úloha infiltrace v hyporeálu. Toto jsou jen některé aspekty, které Dr. Duras zmínil. Záleží také na tom, v jaké vzdálenosti jsou od přítoku do nádrže bodové zdroje znečištění lokalizovány. Tam, kde je vzdálenost malá, nemají samočisticí procesy takovou možnost se uplatnit. Zhoršená kvalita vody v horní části nádrže nemusí ohrozit kvalitu vody u hráze, kde dochází k odběru vody a odtoku do recipientu. To se potvrdilo např. na VN Švihov. Samozřejmě faktorů, které kvalitu vody ovlivňují, je celá řada, každou VN je potřeba hodnotit individuálně.

V posledním neméně zajímavém bloku byla přednáška RNDr. Petra Pařila (Masarykova univerzita Brno) na téma, jak se vliv vysychání toku projevuje na změně druhové diverzity zoobentosu. Na příkladu vodních bezobratlých bylo ukázáno, které skupiny organismů bude vysychání postihovat nejvíce, a byly zmíněny i ty druhy, které mohou ze změněné situace na základě svých vlastností těžit. Např. ve státech jižní Evropy, kde je vysychání toků častým jevem, je druhová diverzita bezobratlých vyšší než v České republice, kde k tomuto fenoménu dochází zatím zřídka.

Z vyšších organismů byly RNDr. Jitkou Svobodovou (VÚV TGM, v. v. i.) prezentovány populace raků žijících na našem území. Některé druhy jsou schopny zavrtat se hlouběji do hyporeálu, kde je dostatečná vlhkost, a přečkat tam hydrologicky nepříznivé podmínky i po několik týdnů. Pokud je potřeba račí populaci přesadit na jiné místo, měli by tak vždy učinit odborníci, aby nedošlo ke zničení původních druhů raků na našem území invazivními druhy (zvl. rakem pruhovaným Orconectes limosus).