Souhrn

Stále vzrůstající počet povodní na dolních tocích Dyje a Svratky vyvolával potřebu úprav jejich toků. Ve 20. stol. se jevila proto potřeba výstavby přehrad. Krajina umožňovala jejich výstavbu nedaleko Vranova na Dyji a Kníniček na Svratce. Zdejší situaci ale nejvíce ovlivnila poválečná elektrifikace země. Zákon č. 438/1919 o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace z 22. července 1919 přinesl vedle potřebné elektrifikace zánik obcí Bítova a Kníniček, na jejichž katastrech měly být přehrady s elektrárnami postaveny. Současně se stavbou Vranovské přehrady měla být vybudována nová „vzorová“ obec Bítov. Celá obec zcela zmizela ve vodách přehrady mezi únorem 1934 a dubnem 1935.

V roce 1936 začala výstavba Brněnské přehrady. V té době čítaly Kníničky 108 domů, ve kterých žilo 530 lidí. K dobudování přehrady došlo v roce 1940. Také v tomto případě bylo rozhodnuto o výstavbě nové obce.

Protože obě přehrady nedokázaly povodním zabránit, bylo v 60. letech 20. stol. rozhodnuto o výstavbě dalšího vodního díla Nové Mlýny, které mělo vyloučit záplavy na dolním toku Dyje a zajistit závlahy na výměře 35 až 40 tis. ha zemědělské půdy. Stavba byla rozdělena na dvě etapy a při výstavbě zdrže první stavby bylo počítáno se zlikvidováním celé obce Mušov. V případě Mušova byla obyvatelům nabídnuta možnost výstavby v sousedních Pasohlávkách, Pohořelicích a Mikulově. Městečko zaniklo v letech 1977–1980.

Úvod

Po změnách, které postihly monarchii v polovině 19. století, se vývoj ve všech třech lokalitách odvíjel v podstatě stejně. Nejdůležitější změnou byl zánik patrimoniální správy, vykoupení z roboty a vznik samosprávných obecních úřadů, do nichž si svobodní občané volili zastupitele, kteří řídili společné zájmy svých obcí. Po období relativního klidu po skončení prusko-rakouské války všechny tři obce byly postiženy válečnými událostmi z tzv. Velké Války (1914–1918) ukončené rozpadem monarchie a vznikem Československé republiky. Na rozdíl od Mušova, který byl osídlen převážně německy mluvícím a monarchisticky cítícím obyvatelstvem, konec války, rozpad Rakousko-uherska a vznik Československé republiky lidé v Bítově a Kníničkách vítali.

Poválečný rozvoj republiky přinášel do obcí nové možnosti obživy. Obyvatelé všech tří obcí se zabývali jako hlavním zdrojem obživy zemědělstvím, i když například v Bítově hrálo větší roli pěstování dobytka, neboť zde díky přírodním poměrům vládl nedostatek vhodné půdy pro rostlinnou výrobu na rozdíl od poměrů v Kníničkách a hlavně v Mušově, kde pěstování obilí a řepy mělo větší význam než chov dobytka. V případě Bítova se začal rozvíjet i turistický ruch, neboť kouzelná krajina v okolí městečka lákala bohatší vrstvy tehdejší společnosti k letní rekreaci, která dávala místním obyvatelům příležitost k uplatnění svých zemědělských produktů při zásobování a ubytování rekreantů. V případě Kníniček zase kladně působila možnost obživy při zásobování Brna a poskytování pracovních příležitostí v brněnských továrnách. Všechny tři katastry však trpěly stále četnějšími povodněmi snad s výjimkou zimy po zbytek celého roku [1–5]. Ty nakonec ve všech třech případech sehrály jednu z hlavní rolí při jejich zániku.

Kordiovsky-1
Obr. 1. Rezoluce Předsednictva ministerské rady na podporu staveb údolních přehrad na Dyji a Svratce v roce 1926 (NA Praha, MVP, kar. 190)
Fig. 1. Resolution of the Presidency of the Council of Ministers on the support of the Dyje and Svratka Dams in 1926

Výstavba přehrad

Osud Bítova a Kníniček nejvíce ovlivnila poválečná elektrifikace země. Zákon č. 438/1919 o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace, který byl vyhlášen 22. července 1919, znamenal významný krok v elektrifikaci celé země. Jeho provádění přineslo zánik obcí, na jejichž katastrech měly být postaveny přehrady s elektrárnami, při čemž obě lokality a část jejich katastrů měly zmizet pod vodní hladinou. Co se Bítova týče, začalo se uvažovat o výstavbě přehrady na řece Dyji již před první světovou válkou [6]. Válka a období poválečné rekonstrukce nově vzniklé republiky tyto úvahy na čas zastavily. Na pořad dne se plány na výstavbu opět obnovily pod tlakem zvýšené povodňové situace v celém dolním dyjském a svrateckém povodí (obr. 1).

ZME získaly koncesi na stavbu přehrady na Dyji nedaleko Bítova v roce 1921. Městečku byla už v roce 1912 vydána stavební uzávěra [7]. Zákaz staveb byl Moravským zemským výborem obnoven 9. 2. 1924. Současně se stavbou přehrady měla být vybudována nová „vzorová“ obec Bítov, pro kterou po složitých jednáních s majitelem pozemků bítovského velkostatku Jiřím Haas-Haasenfelsem a okolními obcemi byla vybrána poloha „Vranč“. Moravský zemský výbor o vyvlastnění potřebných pozemků patřících velkostatku rozhodl 10. 4. 1926 [7–11].

Stavební práce byly zahájeny v prvém květnovém týdnu 1932 a první občan se do nové obce nastěhoval 3. 1. 1933. Celá obec zcela zmizela ve vodách přehrady mezi únorem 1934 a dubnem 1935 [12].

První úvahy o výstavbě přehrady na řece Svratce nad Brnem se objevily již v roce 1872. V roce 1911 bylo provedeno zaměření uvažované zátopové oblasti a v r. 1924 byl vypracován první projekt výstavby přehrady [13]. Vedle zabránění ničivým povodním se objevuje velmi důležitý problém zásobování města Brna pitnou a užitkovou vodou. Pro novou obec Kníničky bylo vybráno místo na zbytkových statcích katastrů Bystrce, Prštic, Ostrovačic a Říčan [14, 15]. V roce 1936 začala výstavba přehrady. V té době čítala obec 108 domů, ve kterých žilo 530 lidí [16]. K dobudování přehrady došlo v roce 1940 (obr. 2).

Staré městečko Mušov leželo v jihomoravské oblasti osídlené převážně německým obyvatelstvem. Při posledním předválečném sčítání lidu v roce 1930 zde bylo napočítáno 667 Němců a 38 Čechů [17].

Povodně ve druhé půlce 19. a ve 20. století se zde stávaly stále častějšími. Řešení záplav na řece Dyji bylo předmětem různých úvah již v 19. století, avšak naráželo na nechuť majitelů pozemků na čele s lichtenštejnskou správou vzdát se zemědělské půdy nebo lesních porostů. Stále se zvyšující četnost a velikost záplav po scelování půdy a jejím nevhodném obhospodařování JZD ve druhé polovině 20. století Vranovská a Brněnská přehrada povodním zabránit nedokázaly. Proto na základě jednání tehdejších krajských stranických a státních orgánů v roce 1960 v rámci vypracování komplexního plánu vodohospodářské investiční výstavby v kraji měla být situace řešena výstavbou nádrže u Nových Mlýnů. Vyřešení odtokových poměrů na jižní Moravě bylo uloženo usnesením vlády č. 826/1959, na jehož podkladě byla zpracována Výhledová studie úprav řeky Moravy a Dyje v oblasti jižní Moravy z r. 1962. Po celá 60. léta pak probíhala různá jednání, která vedla k projektovému řešení vodních nádrží, známých jako vodní dílo Nové Mlýny, pod jehož hladinou mělo zmizet starodávné městečko Mušov [18] (obr. 3).

Projektové řešení vypracovala brněnská pobočka Hydroprojektu v roce 1965. Toto řešení bylo schváleno Ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství 18. 9. 1969, které doporučilo rozdělit celé vodní dílo na dvě etapy. V první etapě měla být zřízena první a druhá zdrž s příslušnými stavbami, v níž měl být zlikvidován i Mušov, a v druhé etapě měla být zhotovena zdrž třetí u Nových Mlýnů. První etapa byla plánována na léta 1974–1979. Přímým investorem mělo být Povodí Moravy v Brně, generální dodavatel stavební části Ingstav, n. p. Brno, technologické části ČKD Blansko a Sigma, n. p. Lutín. ONV Břeclav a ONV Znojmo na to vydaly v r. 1966 celkem devět dílčích územních rozhodnutí [19].

Kordiovsky-2
Obr. 2. Informace Moravského zemského výboru o nutnosti výstavby přehrady u Kníniček v roce 1926 (NA Praha, MVP, kar. 190)
Fig. 2. Information from the Moravian Regional Committee on the need to build a dam at Kníničky in 1926

Ve zdůvodnění stavby bylo uvedeno, že účelem nádrží je snížení kulminace povodní na Dyji, vyloučení záplav pod přehradou a zajištění závlah na výměře 35 až 40 tis. ha zemědělské půdy včetně nadlepšení průtokových poměrů v řece Dyji. Mimo jiné měla být přehradou omezena i pravidelná komáří kalamita v celém dyjském údolí.

Při výstavbě druhé zdrže první stavby bylo počítáno se zlikvidováním celé obce Mušov se 113 rodinnými domy o 152 bytech. Na rozdíl od výstavby nového Bítova a nových Kníniček v případě Mušova nebylo uvažováno o výstavbě nové vesnice. Obyvatelům byla nabídnuta možnost usazení v sousedních Pasohlávkách, Pohořelicích a Mikulově [20]. Při projektování první nádrže bylo uvažováno i o jejím rekreačním využití. To časem dalo vzniknout rozsáhlému rekreačnímu středisku a autokempu s názvem Merkur Pasohlávky s hřišti a možností koupání a vodních sportů v rekreačním zařízení Laguna Pasohlávky [21].

Kordiovsky-3
Obr. 3. Autokemp Rekreačního střediska Merkur Pasohlávky (2016)
Fig. 3. Holiday Resort Merkur Pasohlávky car camping (2016)