Historické civilizace vyschly, archeologové je nachází pod nánosy písku. Nejstarší velká civilizace byla v Mezopotámii na území dnešní Sýrie mezi řekami Eufrat a Tygris. Záběry ze Sýrie můžeme vidět každý den – je to vyschlá země bez stromů, bez vegetace, bez vody. Jakou chybu udělaly historické civilizace, že vyschly, poučili jsme se?

Ilustracni-fotografie-7

Nepoučili jsme se, opakujeme jejich chyby v globálním měřítku a za pomoci strojů. Lidé kolonizují lesnatou krajinu s močály, vypalují lesy a zakládají pole a pastviny. Les totiž uživí pouze 1–2 osoby na km2. Jak populace roste, přeměňuje les na zemědělskou půdu. Hlavní zemědělské plodiny jsou obilniny a ty vznikly ze stepních rostlin, nesnesou zatopení vodou. Zemědělec proto odvodňuje pole, odvodňuje mokřady, odvodňujeme i města, abychom se zbavili komárů, malárie a nenosili na botách bláto domů. Ideálem pořádku je vydlážděná plocha a krátce sekaný trávník. Krajina postupně vysychá, přehřívá se sluncem, přestávají mlhy, netvoří se rosa, ubývá drobných odpoledních srážek. Jak výpar převládá nad srážkami, člověk přivádí vodu z kopců, racionálně zavlažuje, tj. dává vodu jen plodinám, holá půda se přehřívá, ohřátý vzduch odnáší vodu z krajiny, půda se postupně zasoluje. Vody, které bylo kdysi nadbytek, se nedostává, zemědělství upadá, hlas zemědělců není ve městě vyslyšen, nastává nedostatek a rozklad impéria. Tak popisuje rozvoj a úpadek civilizací archeolog Clive Ponting ve své knize Green History of the World, The Environment and the Collapse of Great Civilizations.

Na území České republiky bylo od roku 1948 do konce 80. let rozoráno na 270 000 ha luk a pastvin, 145 000 ha mezí (což odpovídá délce 800 000 km), 120 000 km polních cest, 35 000 hájků, lesíků, remízků a bylo odstraněno na 30 000 km liniové zeleně, více než milion hektarů polí je odvodněno trubkovou drenáží, 14 000 km malých toků bylo napřímeno, zahloubeno a z toho 4 500 km toků bylo zatrubněno. Z naší krajiny zcela zmizela síť drobných toků. Na rozlehlých půdních blocích jezdí dnes vysokou rychlostí velké zemědělské stroje. Půda postupně ztrácí organické látky, nedrží vodu. Města se rozrostla a voda je svedena do kanalizace.

Za jasného dne ve vegetační sezoně od března do října přichází na metr čtverečný až 1 000 W sluneční energie, na 1 km2 tedy přichází 1 GW, což je množství energie srovnatelné s produkcí jednoho bloku Jaderné elektrárny Temelín. Pokud slunce svítí na odvodněné plochy bez vody a vegetace, tak se tyto plochy ohřívají na 50–60 oC, od nich se ohřívá vzduch, který unáší vysoko do atmosféry vodní páru a vysouší okolní stromy i vodní plochy. V lese je v parném létě chládek, protože se stromy ochlazují výparem vody, z lesa stoupá vodní pára jen pomalu vzhůru a voda se může vracet zpět jako drobný déšť poté, co vodní pára kondenzuje odpoledne a v noci zpět na vodu kapalnou. Nic takového se nemůže dít nad rozsáhlým odvodněným polem, betonovými povrchy parkovišť a rozsáhlými halami o povrchové teplotě 50 oC. Když v červenci v České republice sklidíme řepku a obilí, obnaží se na 18 000 km2 ploch bez vody a vegetace, které se ohřívají, a teplý vzduch, který z nich stoupá, představuje energii 4 000–6 000 GW. Takový sloupec horkého vzduchu brání přísunu vlhkosti od Atlantiku a rozpouští případnou oblačnost. Sedláci říkávali „na suché pole neprší“, sedláci téměř vymřeli a o klimatu a o vodě se jedná v klimatizovaných místnostech a více se dá na modely než na zkušenost hospodáře v krajině.

Na jednání poradního sboru Koncepce na ochranu před následky sucha pro území České republiky prosazovali přítomní odborníci protichůdné názory, například: „ rybníky nebudeme stavět, protože se z nich odpařuje mnoho vody v teplém letním počasí, z mokřadů se také odpařuje mnoho vody, a proto je nebudeme obnovovat. Z polí bez vegetace se voda nemůže odpařovat, protože tam není, tudíž suché plochy šetří vodu.“ Jiní tvrdí: „ úhyn lesa na Šumavě nemohl snížit vodnost pramene Vltavy, protože je přeci zřejmé, že suchý les odpaří méně vody nežli les živý.“ Jiní vědci kategoricky tvrdí: „ les je tmavý a otepluje planetu, protože absorbuje více sluneční energie než světlé pole.“ Další doporučují barvit plochy bíle, aby více odrážely světlo. Na vysvětlenou dodávám: z rybníků a mokřadů se vypařuje více vody proto, že ji odebírá suchý vzduch z odvodněných přehřátých ploch. Mokřady, podobně jako lesy, si udržují nízkou teplotu pod 30 oC, vzduch nasycený vodou z nich stoupá pomalu vzhůru a voda se může vracet v podobě drobného deště, rosy a mlhy. Mlha a oblačnost tlumí příkon sluneční energie a zabraňuje vzniku ranních mrazů. Ještě v 70. letech bývala brzy ráno i v létě hustá mlha od Veselí nad Lužnicí do Sezimova Ústí, srážela se nad blaty, nad mokrými loukami. Vzrostlý les na Šumavě vyčesával několik set mm horizontálních srážek ročně, uschlý les to nedokáže, naopak urychluje ztráty vody.

Současná klimatická věda se soustředila na zabránění vzrůstu průměrné globální teploty, který je údajně způsoben zvýšenou koncentrací skleníkových plynů, jako je oxid uhličitý, metan a oxidy dusíku. Obáváme se vzrůstu průměrné teploty a přitom častěji zmrznou meruňky, broskve a na jihu Čech i borůvky. Problém je v odvodnění a nedostatku vody způsobeném dlouholetým špatným hospodařením v krajině. Ve východní Africe klesla za posledních 50 let plocha lesa z 60 % na 2 %. Z lesů stoupal vlhký vzduch do vysokých hor a tam přirůstal ledovec, dnes ledovec odtává následkem přísunu ohřátého vzduchu z odvodněných a odlesněných nížin. Španělsko ztratilo vodu poté, co byly vykáceny lesy na stavbu lodí. Kolumbus, když připlul k Jamajce, zapsal: „každý den odpoledne zde prší, tak tomu bývalo na ostrovech u Španělska, než jsme vykáceli lesy.“ Na území USA bylo od příchodu Evropanů odvodněno na 46 milionů hektarů mokřadů a nahrazeno zemědělskými plodinami, vzduch se na takové ploše ohřívá energií 175 000 GW, vytváří se tepelné rozdíly, kterými jsou poháněna tornáda a teplý vzduch se přesouvá i nad oceán.

Pod každým metrem čtverečním půdy chybí u nás několik set litrů vody, ta je v oceánu. Náprava je možná jedině soustavným zadržováním vody v krajině na plochách, na půdních blocích a podporou trvalé vegetace. Zemědělská produkce klesnout nemusí, zemědělská produkce klesá následkem sucha. Nejsušší oblasti jsou právě tam, kde je odvodněná zemědělská půda, to platí i pro Slovensko a území východního Německa. Potřebujeme zadržet dešťovou vodu a ochladit území výparem vody přes vegetaci, potom se bude voda do chladné krajiny vracet. Suchá území dále vysychají, naopak krajina ochlazovaná vegetací přitahuje dešťové srážky. Veřejnost musí žádat od vědců jasná vysvětlení a vědci by se měli zodpovídat z toho, co hlásají. Zatím vysycháme a opakujeme chyby předchozích civilizací.

Začátkem června jsme byli v Turkmenistánu na konferenci států Střední Asie o vodě a klimatu. Aralské jezero vyschlo a prohlubuje se nedostatek vody v celé oblasti. Obloha je zde bez mraků mírně zastíněna všude přítomným drobným prachem z písku. Naměřili jsme příkon slunečního záření do 800 W.m-2, tedy méně než u nás za jasného dne. Teplota v Ašchabádu a okolí byla ovšem nad 35 oC, tedy vyšší než u nás. Teplotu zvedají odlesněné okolní svahy kopců a hor vyhřáté na 60 0C, z těch přichází horký vzduch a přehřáté plochy sálají do svého okolí. V okolí Ašchabádu vysazují stromy na úctyhodné ploše 2 500 km2 ve snaze vrátit vodu a snížit prašnost. U každého stromku je hadička přivádějící závlahovou vodu.

U nás zatím necháváme les schnout s tím, že to nemá vliv na hydrologii území. Odstraňujeme stromy a travnaté plochy ve městech, zrychlujeme odtok vody. Zemědělská pole jsou kryta rostoucí vegetací jen několik měsíců v roce. Opakujeme chyby starých civilizací, nedivme se, že je sucho občas přerušené přívalovým deštěm, vždyť krajinu i města přeměňujeme systematicky ve step, místy v poušť.